Tagebuch (109)
1000 komentářů...
Komentáře... Dobré komentáře, špatné komentáře, zajímavé, nudné, jednoduché, složité...
Na každé databázi, fóru či diskuzi se jich dá najít spousta, některé jsou propracované, dávají smysl, jdou až na samou podstatu věci. Jiné jsou jen statistikami, nebo textem beze smyslu, prázdným plácáním slámy.
Projeví se náš cit pro jazyk, schopnost formulovat tok svých myšlenek do souvislých vět, nebo se ukáže, že i člověk může stvořit něco, co dává smysl asi jako text zplozený Google překladačem.
Proč píšeme? Aby nás někdo četl, abychom zaujali? Nebo chceme jen někde otisknout své myšlenky, abychom je během všedních dní nezapomněli? Možná nás to jen baví a zabíjíme tím čas, který nám byl dán?
Odpovědi hledáme pořád. Je něco dobré? Mám se na tohle podívat? Co si o tom myslí člověk, na jehož názoru mi záleží?
Před lety jsem se z nějakého důvodu přidal do skupiny těch, co mají potřebu něco někde psát a hle, nyní už je tady těch komentářů víc jak tisíc. Je to hodně, nebo málo? Proč to pořád píšu? Čte to vůbec někdo? A baví ho to? Ale potřebuji tohle opravdu vědět?
Radši půjdu psát další komentáře, zda jsou dobré nebo špatné, zajímavé či nudné, složité nebo jednoduché - to ať posoudí jiní.
A proč se vůbec pořád píšou další komentáře, proč lidé vůbec něco píší? Nejvíc se mi líbí asi tato odpověď:
Anime sezóna Jaro 2020
Nejlepší obranou proti korona viru je prostě nikam nelézt, zůstat doma a koukat na nová anime...
Sleduji a líbí se:
Honzuki no Gekokujou 2nd Season
Kingdom 3rd Season
Fruits Basket 2nd season
Shokugeki no Souma: Gou no Sara (5th season)
Otome Game no Hametsu Flag shika Nai Akuyaku Reijou ni Tensei shiteshimatta...
Kaguya-sama: Love is War 2nd Season
Sleduji:
Shironeko Project: Zero Chronicle
Fugou Keiji: Balance:Unlimited
Dokoukáno (vyšlo vše najednou):
Jashin-chan Dropkick 2nd season
Dropnuto:
Nesleduji:
Shin Sakura Taisen the Animation
Bungou to Alchemist: Shinpan no Haguruma
Hachi-nan tte, Sore wa Nai deshou!
Tsugu Tsugumomo (2nd season)
Shachou, Battle no Jikan Desu!
Major 2nd 2nd season
IDOLiSH7: Second Beat!
Asatir: Mirai no Mukashibanashi
Tomika Kizuna Gattai: Earth Granner
+ ty na které jsem zapomněl, nebo si jich jen nevšiml...
- Chtěl jsem sledovat, těšil jsem se, ale byly odsunuty (takže snad příští sezónu...):
Re:Zero kara Hajimeru Isekai Seikatsu 2nd Season
My Teen Romantic Comedy SNAFU season 3
No Guns Life 2nd cour
Sword Art Online - Alicization – War of Underworld 2nd cour
Kino 2020
V nové dekádě jsem přemýšlel nad tím, co bych si tu ještě mohl evidovat. Inspiraci jsem bral na profilech některých svých oblíbených a zaznamenat si kolikrát v roce a na čem jsem byl v kině vypadá jako zajímavá statistika. Tedy sem budu dávat každou svojí návštěvu. Bude se počet návštěv rok od roku zvedat? Poznám z toho, které roky byly pro mě filmově silné?
No minimálně nezapomenu na čem jsem už byl!
Takže:
4.1.2020 - Frozen II - Kino Na Fialce (Říčany) - 3*
19.1.2020 - Bad Boys for Life - Cinema City Chodov (Praha) - 4*
22.2.2020 - Ježek Sonic - Cinema City Chodov (Praha) - 3*
1.3.2020 - V síti - Kino Na Fialce (Říčany) - 4*
27.8.2020 - Tenet - Kino Na Fialce (Říčany) - 5*
Jeoffrey a Hentai part 2
Opět mi přišla žádost na nějaké tipy ohledně Hentaie...
Pro mé jistě plnoleté kolegy, kteří chtějí stejně jako já pouze zkoumat všechny druhy japonské anime tvorby a rozhodně nebudou při sledování provádět nic nepatřičného (LULW), jsem dnes přidal ještě pár Háčkových sérií, které dobře znám. Něco tady nemá stále profil, tedy pořád nemám v tomto ohledu zdaleka kompletní seznam toho co jsem viděl a po pravdě se mi dnes ani nechce procházet všechny stránky, které znám a vybírat z nich vše co mé oko spatřilo - na to musí být ta správná nálada...
Ale tak alespoň pár dojmů a podle toho i možná pro někoho pár tipů...
Opět - UPOZORNĚNÍ: Dnes přidaná hodnocení jsou zase pouze Hentai série! Žádná romantika či jen lehká erotika - prostě animované porno!
Takže nic pro děti, zakažte jim můj profil!
Ti ostatní byli varováni a mohou s tím naložit dle svého, ale vězte, že pokud si něco pustíte, tak Jeoffrrey ví, že...
Crunchyroll Anime Awards 2020
Protože mi nějak připadá, že soutěž o anime roku na Crunchyrollu začíná bít stále více prestižní a také proto, že jsem si řekl, že když mám názor, tak proč si nezahlasovat, jsem se letos poprvé zúčastnil výběru nejlepších anime v jednotlivých kategoriích. Nemám v plánu hlasování opakovat každý den, jak mě stránka navádí, stačí mi jednou přidat svůj názor a zase jít dál. Každopádně je to zajímavě zpracované a tak jsem si řekl, proč to nepojmout jako takové malé ohlédnutí za loňským anime rokem a přiznat se k tomu, pro koho jsem v jednotlivých kategoriích hlasoval:
Anime roku: Vinland Saga
- z nabídky, která tu je pro mě není o čem. Sice to bude boj a vůbec bych se nedivil, kdyby u fanoušků vyhrál mnohem dynamičtější Demon Slayer, protože hype kolem něho je neskutečný a třeba v Japonsku byl na konci roku nejprodávanější mangou...
Nejlepší protagonista: Hyakkimaru
- z výběru mi vyšel jako nejlepší volba, i když jsem hodně zvažoval i Tanjira a Tohru. U Tanjira se mi líbí jeho motivace, u Tohru zase její chování. Když si ale vezmu postavu, která během celé jedné sezóny prošla dle mého nejzajímavějším vývojem, tak u mě prostě vyhrává Hyakkimaru.
Nejlepší antagonista: Askeladd
- za mě asi nejpropracovanější postava celého roku 2019, sice ho nevidím tak úplně jako antagonistu, ale budiž... Jinak to neměl zase až tak jednoduché, jistě Angelu jsem zavrhl ihned, ta není antagonistkou, ale spíše "jen" vedlejší postavou, Garou je zatím asi nejhorší záporák z celého OPM, takže o něm jsem taky neuvažoval a takový Overhaul je sice slušný, ale proti vítězi roku 2018 All for One je to jen malá rybka v rybníce. Tedy velkou konkurencí byly Isabella, kterou jsem opravdu neměl rád a pak dokonalá femme fatale Magase Ai, kterou jsem v jednu chvíli také chtěl dát. Ale Askeladd je tou postavou, která mi ze zde vybraných antagonistů nejvíc přirostl k srdci a jeho schémata byla veskrze geniální, takže dobojováno.
Best boy: Tanjiro Kamado
- když ode mě nedostal hlavní postavu, tak tady nebylo o čem. Nejvíc pro mě naplňuje definici slova BOY a proč ho mám rád už jsem psal výše.
Best Girl: Nezuko Kamado
- ale no tak, nejde nemít rád Nezuko! Bezkonkurenční vítězka.
Nejlepší režie: Tetsuro Araki
- za druhou polovinu třetí série AoT a jak dokázal vše podat. V hledáčku u mě byla i Vinland Saga, ta byla také zrežírovaná perfektně, ale AoT mělo větší "impact".
Nejlepší animace: Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba
- budu to opakovat klidně do zblbnutí, ale Demon slayer má ty nejnádhernější animované souboje, které jsem kdy viděl.
Nejlepší charakter design: Vinland Saga
- ty postavy jsou prostě nezapomenutelné a je jedno, jestli vezmu svojí velkou trojku - Askeladd, Thors a Thorkell, nebo i Thorfinna s Knutem...
Nejlepší hudba: Carole & Tuesday
- jestli si v něčem zaslouží tohle podle mě průměrné anime vyhrát, pak je to právě hudba, líbí se mi především její rozmanitost a některé skladby považuji za velmi dobré.
Nejlepší bojová scéna: Tanjiro & Nezuko vs. Rui
- bezkonkurenčně ten nejlepší souboj, jaký jsem kdy viděl - akce, atmosféra, dynamika, estetika - je tam všechno!!!
V posledních pár letech je asi jen jediná jiná bojová scéna, která mě tolik uchvátila a to byl souboj mezi All Mightem a One for All - která vyhrála v této kategorii loni (a je pravda, že Midoria x Overhaul se tomu docela blíží).
Nejlepší pár: Kaguya Shinomiya & Miyuki Shirogane
- z výběru, kde skoro polovinu párů ani neznám to pro mě nebylo těžké, ale poprvé nejsem plně objektivní (neznám všechny nominované). Každopádně pár má výbornou vzájemnou chemii, o což u mě běží.
Nejlepší dabing (japonský): Yukino Satsuki - Ai Magase
- už vás někdy žena dokázala "ojet" svým hlasem? U Magase Ai tomu minimálně dokážu uvěřit, až tak dobrý výkon to je!
Nejlepší dabing (anglický): Faye Mata - Aqua
- Musel jsem si pustit ukázky, protože anglicky dabovaná anime sledují jen barbaři...Každopádně její Aqua je skoro stejně šílená jako originál - je to výkon.
Nejlepší komedie: Aggretsuko
- z výběru pro mě jednoznačně nejlepší volba. Jistě i My Roommate is a Cat má své kouzlo, ale není to pro mě ta nejlepší komedie. Samozřejmě beru v potaz i Kaguyu a pochopil bych i vítězství Sarazanmai, i když mě to anime docela míjí (ale znám lidi co ho mají hodně rádi).
Nejlepší fantasy: The Promised Neverland
- pro mě asi nejzajímavější svět a jeho atmosféra. Zvažoval jsem i Titány, ale Neverland o chloupek zvítězil.
Nejlepší drama: Babylon
- hodně velké rozhodování, protože i Neverland bylo intenzivní drama, ale u Babylonu mi víc běhal mráz po zádech a sledoval jsme častěji se zatajeným dechem. Navíc je tu jedna scéna z Babyblonu, která se mi při slově drama prostě hned vybaví. Pokud nepokazí konec (což mě děsí, teď když z toho udělali globální problém), pak by to mohlo být takových anime Sedm.
Nejlepší opening: Inferno - Fire Force
- ta píseň se mi líbí, k anime se hodí textem i náladou.
Nejlepší ending: Torches - Vinland Saga
- endingy zpravidla přeskakuji, takže jsem si prostě musel všechno poslechnout a pak vybrat co se mi nejvíc líbí.
Toliko k mým hlasům, jsem zvědavý, jak to dopadne a na srovnání s mým vkusem - což je další důvod, proč tady tenhle přehled mít... Jinak pokud si chcete taky zahlasovat, tak v první větě tohohle příspěvku je odkaz, nebo stačí použít strejdu Googla.
Anime sezóna Zima 2020
Ani v nové dekádě se tomu nevyhneme! Zima přichází a s ní můj další přehled sezónních anime...
Sleduji a líbí se:
Rikei ga Koi ni Ochita no de Shoumei shitemita.
Haikyuu!!: To the Top (4th season)
Itai no wa Iya nano de Bougyoryoku ni Kyokufuri Shitai to Omoimasu.
Sleduji:
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Boku no Hero Academia 4th season
Radiant 2nd season
Dropnuto:
Nesleduji:
Magia Record: Mahou Shoujo Madoka☆Magica Gaiden
Yatogame-chan Kansatsu Nikki 2nd Season
BanG Dream! 3rd Season
Show By Rock!! Mashumairesh!!
Oshi ga Budoukan Ittekuretara Shinu
Uchi Tama?! Uchi no Tama Shirimasen ka?
Housekishou Richard-shi no Nazo Kantei
A Certain Scientific Railgun T (3rd season)
Boku no Tonari ni Ankoku Hakaishin ga Imasu.
IDOLiSH7: Second Beat!
BanG Dream! 3rd Season
Isekai Quartet 2nd Season
+ vše na co jsem zapomněl
"Nejchytřejší" hlášky - Fate universum
Ono vůbec celé to Fate universum je plné "hlubokých" mouder, podivných postřehů a slovních hříček...
P.S. Děkuji Scalpovi za odkaz.
"Nejchytřejší" anime hlášky 4
A když už jsme u mistra Emiyi, tak tu nelze nemít další jeho klasickou perlu...
"Nejchytřejší" anime hlášky 3
A zase další variace na mého oblíbeného Emiyu Shiroa.
Prostě když to přijde --- tak to přijde...
Anime: Watashi, Nouryoku wa Heikinchi de tte Itta yo ne!
Podivnosti - Slipknot's Dragon Maid
Občas někdo spojí dvě věci, které máte rádi a je z toho něco naprosto nového a nečekaného. Třeba když objevíte video kombinující One punch Mana a Fallout (které si ale pak autor dá jako soukromé, takže už bohužel nemůžu sloužit) a výsledek je epický...
No a pak jsou kombinace u kterých jen sedíte, zíráte a přemýšlíte nad tím, co jste to právě viděli a nějak nevíte, jestli je tohle super, nebo totálně špatně...
O čem mluvím? Tak naposledy jsem objevil třeba tohle video...
Párty Time
Proč všechny moje párty nevypadají nějak takhle...
(anime: Mondaiji-tachi ga Isekai kara Kurusou Desu yo?)
Akicon 2019
Dozrál čas posledního letošního anime festivalu a tedy přišel Akicon 2019, tentokrát s podtitulem "Všechno špatně" což dávalo pořadatelům obrovské možnosti...
Velká očekávání
Když jsem se dozvěděl téma letošního Akiconu, tak jsem si říkal, zda se podaří pořadatelům mě něčím překvapit. Moje představivost ohledně toho, co se může pokazit a jak by se dalo k tomuto tématu přistoupit byla obrovská. Očekával jsem, že se bude laškovat s programem, že se třeba budou i na poslední chvíli měnit přednášející, témata přednášek, nebo jejich časy, že selže technika, selžou pořadatelé - zkrátka že bude všude vládnout chaos. Nepřekvapilo by mě ani, kdybych přišel k KC Zahradě a na dveřích byl nápis, že se akce koná někde úplně jinde...
Navíc letošní Akicon pro mě osobně byl také něčím zvláštní - tentokrát jsem to byl já, kdo měl na akci přivést někoho nového... Jak jsem zmínil ve svém reportu z posledního Advíku, tak díky zakoupené tématické mikině jsem objevil mezi svými kolegy z práce dalšího anime fanouška (pro potřeby reportu mu budeme říkat Pavel). Ten se na akci hodně těšil a tak už když vyšel program, tak za mnou přišel a začali jsme spřádat plány. Bral jsem je však s rezervou, protože jsem, jak píšu výše, měl jistá očekávání.
Několik dní před zahájením akce se mi také tradičně ozval Honza. Od Advíku mě několikrát zval na společné posezení do čajovny, které se koná každé první úterý v měsíci a kam chodí jak pořadatelé těchto akcí, tak i další podobně zapálení otaku. Bohužel díky pracovnímu vytížení (v práci končím až tehdy, když mám vše hotové, nebo alespoň v nějakém pro mě přijatelném stádiu) a i faktu, že dělám od pondělí do pátku (tedy bych šel ve středu zase do práce), jsem musel pokaždé odmítnout. Proto mě nepřekvapilo, že vyznění Honzovi zprávy bylo ve stylu "Tak co, jedeš na Akicon, nebo taky ne?".
Potvrdil jsem mu, že tuhle akci si nenechám ujít, oznámil mu, že tentokrát nebudu sám a ještě v pátek jsem od něj vyzvídal, jak moc se tedy s tím "Všechno špatně" na festivalu pracuje, protože jsem chtěl vědět, jestli vůbec má smysl si dělat nějaké plány. Honza mě ujistil, že program už je v aplikaci, tedy by bylo docela technicky náročné s ním nějak šíleně manipulovat a měnit ho. To mě uklidnilo a tak jsem si večer před svojí návštěvou, jako již tradičně, hodil na kus papíru, co vlastně budu chtít v sobotu vidět. Překvapilo mě, že toho tentokrát zase tolik není, měl jsem jen 2 přednášky, které jsem si zapsal s vykřičníkem (musím na ně jít) a pak si zaznamenal ještě nějaké další s tím, že se třeba podle Honzy rozhodnu, jestli půjdu na hudební soutěž (hádání openingů a endingů), nebo dám raději přednost Čaponsku (aneb jak si udělat Japonsko v Česku "snadno a levně").
Sobota ráno
Byla sobota, asi tři ráno a já si v poklidu spal, když mě vzbudila zpráva od Honzy, že si jde lehnout a že až ráno dorazím do Prahy, abych mu zavolal. Říkal jsem si, že protože jde spát takhle pozdě, tak se sichruje, abych ho ráno prostě na tvrdo vyhnal telefonem z postele, pro případ, že by zase měl problémy se vstáváním. Já sám vstával asi v půl šesté, což bylo o půl hodiny dřív, než jsem měl v plánu, dal si snídani (a připravil si s sebou svačiny), cigaretku a ze skříně vytáhl svojí anime mikinu, která tam pár měsíců odpočívala. Vyčistil jsem si zuby, oblékl se a někdy kolem půl sedmé zvesela vyrazil na nádraží.
V Ticket Pointu pracovala moje kamarádka, tedy jsem si koupil vše co jsme potřeboval (lístek, pití, cigára) a ještě si s ní stihl hned po ránu dobře popovídat. Cesta vlakem byla nudná. Seděl jsem v mezipodlaží "městského slona" a vedle sebe měl starší paní, u které mi přišlo, že občas ani nejeví známky života. Na druhou stranu zdřímnout si ve vlaku může být osvěžující a paní evidentně věděla, kdy se má probudit, protože ani nedojela na konečnou.
Během cesty mi psal Pavel, že už také vyrazil a že bude před osmou na Chodově a napsal mi taky Honza, že už asi neusne a že mu mám dát vědět, až budu v Praze. Takže vše jelo podle plánu a já krásně dorazil na Hlavní nádraží, došel si do Sherwoodu na cigáro a vyrazil na metro, které ale nejelo. Na trase mezi Hlavním nádržím a Pražského povstání byla výluka a tak jsem musel chvíli pátrat, než jsem zjistil, že jezdí náhradní autobus a také našel odkud.
Když jsem seděl v autobuse, tak mi psal Pavel, že je na Hlaváku výluka a že asi budu mít problém - pozdě Pavle! Odpověděl jsem mu až když jsem byl na Pražského povstání, že jsem tohle již úspěšně vyřešil a že jsem opět v metru. Tady mě poprvé něco překvapilo, protože souprava z nějakého důvodu hlásila stanice o jednu dopředu, tedy jsem se nalepil na dveře a místo poslouchání místního rozhlasu jsem sledoval, co hlásí cedule na perónech.
Vyšel jsem na Chodově, napsal Pavlovi, že jsem na místě a on na to, že on také. Přijel jsem jedno metro po něm, tedy jsem ho našel nahoře na schodech. Pak už jsem vedl naší malou výpravu podle popisků z loňského Akiconu. Takže jsem našel centrálu Sony, pak můj oblíbený obchodní dům Lidl a za ním známou modrou budovu KC Zahrada.
Bylo pár minut po osmé a vstupní brána byla stále zavřená, v parčíku před kulturákem bylo už pár dalších lidí a také spousta prázdných lahví od alkoholu (vévodil tuzemák). Došel jsem k bráně a rádoby vtipně jsem pronesl cosi o tom, že jasně "všechno je špatně", orgové se včera připili a teď ještě spí. Jedna z přítomných organizátorek mě ujistila, že to tak nebylo, že třeba ona tady je a nic nepila a že taky čeká, nejspíš na zprávu budovy. No což, sedli jsme si s Pavlem na lavičku, dali si cigárko a já zavolal Honzovi, že jsem tedy na místě. Honza nebral telefon! Asi se sprchuje, nebo snídá, ale tak on na to, že jsem mu volal přijde a ozve se...
Sobota dopoledne
Brána se otevřela asi v 8:15, tedy jsme chvilku počkali, až se dovnitř nahrnou ostatní a pak v klidu vyrazili do útrob kulturního centra. Zaplatili jsme vstupné a už v předsálí jsem Pavlovi ukazoval, co kde je. Bylo to velice podobné minulému roku. Šatna, která se stala naší první zastávkou, byla opět vlevo, kantýna, kam jsme pak šli pro horkou čokoládu, byla vpravo a kolem dokola byly krámky s anime merchem, které právě otevíraly.
Sedli jsme si v kantýně a já se nasvačil. Pavel zatím okukoval okolní krámy a asi už tehdy se rozhodl, že si koupí jedno z vystavených triček. Také jsme studovali program, já mu řekl, že až do dvanácti vlastně nic nemám a tak jsme zvažovali, že bychom od desíti zašli na AMV soutěž. Konečně se také ozval Honza, že do nějakých 30-ti minut dorazí, protože spal na Opatově v tělocvičně. Teprve tady mi došlo, že místo na přespání na této akci není v samotném centru (ono by to ani nešlo, protože KC Zahrada není nikterak extra velká).
Napil jsem se čokolády a spálil si jazyk i celé patro, jak horká byla. Pavel proto navrhl, že bude nejlepší, když půjdeme ven, protože nám tam rychleji vychladne (navíc si zase potřeboval zapálit). Zabrali jsme tedy jeden z popelníků před budovou a kochali se různými cosplayi, které se zde už objevovali. Viděli jsme ústřední trojici z Kimetsu no Yaiba, kde nás oba zaujala Nezuko a tak jsme přemýšleli nad tím, jak má cosplayerka vyřešený ten náhubek, protože jestli do něho kouše, pak jí bude po určité době prostě zákonitě bolet čelist. Rozebírali jsme také naše oblíbená anime a já sledoval vstupní cestu, aby mi neutekl Honza, až konečně dorazí.
Honza přišel něco po deváté a když nás viděl s čokoládou, tak usoudil, že by si sám mohl dát kafe. Seznámil jsem Honzu s Pavlem a nějakých patnáct minut jsme stáli u popelníku a prostě se jen bavili. Byla ale docela zima a tak Honza navrhl, že je na čase se přesunout dovnitř. Tedy jsme si zase sedli do kantýny a nyní přišel na přetřes program akce. Honza také až do dvanácti nic neměl, na AMV soutěž se mu moc nechtělo, protože mu to nic moc neříká, ale nakonec podlehl argumentu Pavla "Co tady ale chceš do těch dvanácti dělat?".
Když jsme dopili, tak bylo pořád ještě nějakých 20 minut do soutěže, tedy Pavel rozhodl, že se půjdeme podívat na nějaký merch a pak si dáme ještě jedno cigáro. Prošli jsme přízemí, kde se nám líbili plakáty a trika a zavítali jsme i do patra, kde byla celá jedna místnost vyhrazená prodeji a byla zde i soutěž. Jistě už jste někde v anime viděli takový ten výherní kolotoč s kuličkami, kde většinou hlavní hrdina vyhraje jako hlavní cenu zájezd do lázní, no a tady měli něco podobného - říkejme tomu třeba "kolo štěstí". Zkrátka za celých 30 korun si můžete zatočit a počkat co vám vypadne. Je tu velká možnost, že nic nevyhrajete, ale pokud máte štěstí, tak můžete získat nějaký ten pěkný merch, kde hlavní výhra byla třeba trika a mikiny. Já na hazard nikdy nebyl a nemám moc rád, když o něčem rozhoduje jen čiré štěstí, ale přišel jsem se bavit a tak jsem se rozhodl udělat výjimku. Koupil jsem si dvě kola a při prvním zatočením jsem to kolo málem celé rozbil. Bylo to totiž z plastu, neskutečně lehké a k tomu, aby vypadla kulička do misky bylo spíš třeba jen pomalu otáčet. No jo, ale Jeoffrey to prostě vzal do rukou, málem celý kolotoč zdvihl a míček mi vyletěl ven příliš velkou rychlostí, tedy ho museli chytat po stole. Podruhé už jsem byl více opatrný. Každopádně Fortuna při mě toho dne asi stála, protože jsem vyhrál dvakrát třetí cenu a tak jsem odcházel s plastovými deskami na papír s Umaru a Rikkou. Honza si také zkusil zatočit, ale štěstí naší skupiny jsem už asi vybral já, takže třeba příště Honzo...
AMV soutěž
Tedy soutěž, kde se objevují různá videa sestřihaná z ukázek libovolných (jednoho, ale i více) anime a doplněná hudbou. Jde o to vytvořit z anime něco nového, co samo o sobě má nějaké své poselství, náboj, či příběh. Také jde dle mého i o to sladit obraz a zvuk, aby se vše doplňovalo a na divákovi to zanechalo nějaký silný dojem.
Do velkého sálu jsme dorazili s pětiminutovým předstihem, předchozí program evidentně skončil dřív a tak zde již bylo rozsazených několik dalších lidí. Protože to bylo něco, na co jsme původně neměli v plánu jít, tak jsme si sedli spíše do zadních řad.
Vše začalo tím, že nám pořadatel rozdal hlasovací lístky, na kterých byl kompletní seznam všech třinácti soutěžních AMV a pak dvě políčka, jedno s palcem nahoru, druhé s palcem dolů (like, dislike). Když se nás zeptal, zda všichni máme hlasovací lístky, tak většina tiše přikyvovala, jen Jeoffrey se drze ozval "To sice jo, ale nemám tužku". Po pravdě jsem rozhodně nebyl jediný, kdo nebyl připravený a vybavený psacími potřebami a ani moderátor asi tohle nepředvídal, protože psací potřeby od organizátorů dorazili až po prvním AMV (což ale mohla být opět součást tématu "Všechno špatně"). Tedy jsme s Honzou a s Pavlem měli pár minut času na to přemýšlet, jak budeme hlasovat. Jako vítězná možnost nám přišlo najít něco ostrého (třeba klíče) a dělat do papíru díry do políček, podle toho jestli se nám AMV líbilo. Nakonec k tomu, ale jak jsem psal, nedošlo a já došel po první ukázce hned pro tři tužky.
Jinak princip hlasování je z popisu hlasovacího lístku asi všem jasný. Pokud se ti AMV líbilo, pak palec hore (plus bod), pokud se ti nelíbilo, pak palec dolů (mínus bod). Ovšem ještě zde byla třetí možnost. Pokud v tobě AMV nic nezanechalo (neudělalo žádný dojem) tak prostě nic nezaškrtávejte (0 bodů)!
Viděli jsem postupně třináct AMV, některá byla dobrá sama o sobě, měla náboj, byla nápaditá, měla výborně sladěnou hudbu s videem, nebo dokázala ukázat to nejlepší na zvoleném anime a tak si ode mě zasloužila plusový bod. Vybaví se mi jich i teď několik, třeba skvěle sladěný sestřih z Yuri Kuma Arashi, kde krásně gradovala atmosféra, nebo dva sestřihy ze dvou nejlepších anime filmů roku 2016 (Kimi no na wa. a Koe no katachi), kde bylo přesně vystižené, co je na těchto dílech tím nejlepším. I takové Shingeki no kyojin mě zaujalo a to nejen proto, že obsahuje mojí oblíbenou scénu o tom jak "Přijde Levi do baru..."
Jiná mě neoslovila, protože i když třeba mělo AMV epickou hudbu od Basila Poledourise, tak na obrazovce se odehrávala vcelku obyčejná ukázka z anime Bastard, která sice jakž takž odpovídala hudbě, ale bylo to spíš jen jako taková nic neříkající scéna. Nebo třeba to mělo nápad, kdy chtěl autor sladit tajemný a neznámý hudební motiv (u kterého se již dvanáct let pátrá po tom, kdo je jeho autorem) s několika méně známými anime. Hudebně i videem to sice sedělo, ale měl jsem z toho dojem, že jen sleduji nic neříkající hromadu čehosi.
Bylo zde i jedno AMV, které se mi nelíbilo. Pokud tohle náhodou bude číst autor a v následujících větách pozná své dílo, pak bych mu rád vysvětlil, že když vybere pohodovou a uvolněnou taneční hudbu, která má pozitivní náboj, pak by k ní neměl dávat scény, kde převažuje noc a tma a postavy zde brečí, nebo prožívají jiné emotivně silné chvilky. Atmosférou to k sobě vůbec nesedí, tady měli být nějaké veselejší a hravé scény podtrhující feel toho songu a ne temnota a smutek. Pokud byl tento rozpor autorovým záměrem, pak to bohužel minimálně u mě vůbec nefungovalo.
No a pro mě osobně nejlepší, nejpovedenější a nejzábavnější bylo AMV s pořadovým číslem 12. To byla variace na píseň Pana Burnse ze Simpsonových o výhodách toho být záporákem a ta byla prezentovaná jednou z nejvíce nenáviděných postav v historii anime - Excaliburem. Tohle AMV mělo nápad, parádně sedělo video s hudbou a působilo to nejen jako parádní teatrální vystoupení, ale i jako sbírka několika skvělých meme.
Na tom nejlepším jsem se s Honzou ale neshodl, ten stejně jako později třeba Ryuuhei tvrdil, že nejlepší atmosféru mělo právě AMV číslo 2 s ukázkami z Yuri kuma Arashi.
Sobota stále ještě před polednem
Za sálu jsem se snažili dostat co nejrychleji, Pavel, který dělá manuální práci a dlouhé sezení mu příliš nesvědčí se potřeboval protáhnout a oba jsme si také (opět) potřebovali zapálit. Tento report bude hodně o kouření, protože když se s Pavlem sejdeme, tak je to jako když se potká hlavní hrdina No guns life s hlavní hrdinou Maou-sama, Retry! Takže hodně siláckých řečí a vykouřených cigaret. Také máme jiné společné koníčky (dobré pití, hezké dívky, anime...), z nichž jednomu se ale Pavel tentokrát nemohl věnovat, protože večer měl dělat řidiče svým kamarádům na další akci.
Honzovi jsme tedy řekli, že jdeme ven a že si také skočíme do Lidlu něco drobného koupit (protože už tehdy jsme pochopili, že jedna krabička kuřiva nám dnes stačit nebude). Honza zůstal uvnitř, kde potkal nějakého svého dalšího kamaráda a tedy se rozhodl věnovat chvíli zase někomu jinému.
Sobotní Lidl byl skoro prázdný, což mě takhle po desáté a s ohledem na to, že v pondělí je svátek, což lidem díky naší "české mentalitě" velí nakoupit co se dá, jako kdyby měla vypuknout válka, docela překvapilo. Pavel si koupil energetický nápoj, protože denně prý minimálně jeden potřebuje a také jsme navštívili zdejší Tabák. Cestou zpět do KC jsem si ještě sedli na lavičku, zapálili si a rozebírali fakt, že nám vyjde druhá série Mahouka Koukou no Rettousei, což je pro mě nostalgie i zábava a pro Pavla velmi oblíbená série.
Když jsme došli zpátky, tak jsme si přisedli k Honzovi, který s kamarádem rozebíral svou práci i vášeň - autobusy. Pavel se zase rozhodl, že se musí s kamarády domluvit na večer. Takže z jedné strany jsem poslouchal hovor o tom, jak se půjde slavit a z druhé zase cosi o "kloubácích" a barvách autobusů v Brně či Přerově.
Tohle byl přesně ten moment, kdy jsem si řekl, že je na čase si také najít nějakou zábavu a hlavně že po všech těch autobusech a diskotékách prostě potřebuji pivo. Zdejší kantýna mi dobře posloužila a poskytla mi vychlazeného lahodného Kozla, který se stal prvním, ale rozhodně ne posledním pivem dnešního dne. Nyní je čas na malé přiznání. V mládí jsem hodně chlastal, měl jsem to rád a zbožňoval jsem ty stavy uvolnění a pohody, co mi to přináší. Také mi to zvyšovalo sebevědomí, odstraňovalo zábrany a rozvíjelo smysly. Spousta reportů o anime akcích v tomhle deníčku i některé obsahy byly stvořené s panáčkem v ruce... Moje obliba k alkoholu má však jeden obrovský nedostatek - neznám míru! Tohle byl i jeden z důvodů, proč už mi dnes zdraví neslouží tak dobře a proč mám problémy se zažíváním a jedu přísnou dietu. Ale po určité době a v rozumném množství prý pít můžu. Ale co je to rozumné množství a kde končí dobrá zábava a přichází otravný ožrala? Jednou na to možná přijdu...
Každopádně pivečko mě uvolnilo a já se začal cítit doopravdy příjemně. Šli jsme ještě na chvíli s Pavlem a Honzou ven, kde nás překvapilo, jak hezké počasí se dneska udělalo. Honza byl však s přibývajícím časem nervozní, protože nás čekal Grek a jak víme, na tyhle přednášky je lepší jít o něco dříve. Tedy nás neustále popoháněl, abychom dokouřili a že už je čas...
Otaku jsou "úžasní"
Aneb Grekova přednáška o tom, co všechno dali otaku tomuto světu...
Přišli jsme před velký sál, kde překvapivě skoro nikdo nestál. Když jsem nahlédl do sálu, tak zde stále probíhala přednáška o tom, kterak moudrý Konfucius zavinil to, že (nejen) některé ženy milují pohled na dva kreslené chlapce v intimních chvilkách. Ta se docela protáhla, skoro o celých deset minut a během této doby za námi opravdu začala vznikat ona klasická fronta na Greka. Navíc spousta lidí z předchozí přednášky v sále prostě zůstala, tedy se sál docela slušně zaplnil.
Grek si to na pódium nakráčel ve svém klasickém úboru a přednesl neskutečně zajímavou přednášku, v které nám ukázal (pokud jsem dobře počítal) hned 4 aspekty (věda, logistika, kryptologie a dobročinnost) v kterých měli otaku velký vliv na společnost. Že si to nedovedete představit?
Tak třeba ta věda. Existují jisté stránky, kde se lidé zabývají kladením nejrůznějších vědeckých otázek, snaží se třeba přijít na kloub problémům, které jsou spojené s jejich oblíbenými anime. No a nad těmi na první pohled možná bláznivými otázkami se však pozastavují i někteří vědci a tak přicházejí s různými teoriemi a způsoby, jak by to, co vidíme v anime třeba mohlo být možné, nebo naopak poukazují na to, že některé věci (jako třeba Narutův Rasengan) by fungovat prostě nemohli. A přínos? Třeba otázka ohledně likvidace temnoty a nečistot v jezeře, vzniklá z legendární scény v Konosubě, kde je bohyně Aqua uvězněná v kleci, vedla k tomu, že se testuje postup pro čištění zanesených jezer u dolů kdesi v jižní Americe.
Grek je v stále naprostá špička co se týká přednášek, jeho projev je na jednu stranu plný faktů a složitých formulací, které ale dokáže perfektně vysvětlit a třeba i rozvést na příkladě, který pochopí a pobaví i naprosto průměrně, nebo třeba i jen základně vzdělané lidi. Umí pracovat s intonací, zapojit a pobavit publikum, které pokaždé přesně ví, co chce autor ve své přednášce říct. Zkrátka i tohle se tentokrát povedlo a já byl rád, že i Pavla hned na poprvé Grek oslovil a zaujal.
Ještě musím zmínit, že během této přednášky vypadla v jednu chvíli technika, tedy došlo na jeden mnou očekávaný aspekt toho, že je "Všechno špatně", ale co bylo mnohem více šokující a divné (nechci říkat že špatné) byl fakt, že Grek přednášku nejen že stihl v limitu, ale i mu zbylo celých 7 minut na otázky. A to začínal o nějakých 10 minut později! Greka přeci musí z pódia vyhazovat, málokdy stihne říct vše, ale tentokrát...
Oběd
O tom, že po Grekově přednášce dáme oběd, jsme se zběžně domluvili už ráno. Pavlovi by bylo bývalo stačilo opět navštívit Lidl, ale já měl prostě náladu na to zopakovat si zážitek z loňského roku a navštívit restauraci, kterou před rokem objevil Honza. Proto jsem Pavlovi řekl, že si chci dát něco teplého a že Honza ví, kam půjdeme.
Tedy jsme se nechali vést Honzou, který kráčel sebevědomě bez navigace až do okamžiku, kdy si všiml, že tady si to vlastně nevybavuje. Díky moderním technologiím pak zjistil, že jen zapomněl zahnout a že jsme o nějakých 140 metrů vedle...
Restaurace Zátiší vypadala přesně tak, jak jsem si jí pamatoval, sympatický interiér, pěkná zahrádka, příjemná obsluha, pro kterou nebylo nic (třeba změna stolu abychom mohli kouřit) problém a také zde bylo výborné jídlo (Pizza Hawai za 144,-) a vynikající točená Plznička nebo Gambrinus.
Původně jsem chtěl šetřit, aby mi zbylo třeba na nějaké to tričko z Akiconu, ale velkou pizzu jsem si dát prostě musel a ta Plzeň mi taky zachutnala (měl jsem 3) tak, že jsem po zaplacení jasně věděl, že tričko dnes asi nebude.
Během oběda jsme s kamarády probírali nejrůznější anime, Pavel si udělal pár poznámek do mobilu, protože některé z námi probíraných titulů zatím neznal. Ale tak to se stává, vždyť takový Honza zatím třeba ještě pořád ani neviděl ty nejlepší anime filmy z roku 2016 (viz. sekce AMV Soutěž), což je dle mého také docela nedostatek. No a já zase neviděl Madoku, Girls und Panzer... Zkrátka každý dostal nějaké tipy na to, kde hledat další inspiraci. V naší rozmluvě se také hodně rozebíral Sword Art Online. Pavel ho zbožňuje, Honza na něm začínal a mě také baví a některé části (třeba první polovina první série) považuji za skvělé.
Kromě anime obecně jsme se také zaměřili na akce s tím spojené. Řešili jsme program té, na které jsme nyní byli, ale také jsme velice intenzivně rozebírali tu, která se teprve chystá a na které jsem já zatím ještě nikdy nebyl - Animefest! Dokonce i Pavel se totiž chystá v roce 2020 na Animefest, výrazně se ho do toho snaží dotlačit i jeho sestra. Honza jede samozřejmě (jako již tradičně) také a já tedy rozebíral, jestli už není na čase se také jednou zúčastnit a ideálně se nacpat k Pavlovi do auta, abych to měl bez starostí...
Když už jsme seděli venku, hezky na slunci, já měl v hlavě krásně vymeteno a jen si užíval dobrého pití, tak Honzovi napsal Ryuuhei. Ten si šel lehnout ještě o hodinu později než Honza a protože ho ani budík nevzbudil, tak teprve v tuhle chvíli vyrážel na Akicon. No je vidět, že pověstné téma akce "Všechno špatně" opět na někoho řádně zapůsobilo a my se jen shodli nad tím, že zaspat Greka - to nechceš! Ale tím, že se Ryuu také blížil na Akicon jsme se rozhodli ukončit pobyt v restauraci a vrátit zpět s jednou malou zastávkou v Lidlu, protože si chlapci chtěli koupit nějaké energetické nápoje, aby je to probralo z letargie způsobeném dobrým jídlem a pěkným počasím.
Cesta do Lidlu a zpět na akci se obešla více méně bez problémů, až na můj zvrtnutý kotník. Když totiž chlapci chtěli jít nakupovat, tak jsem si řekl, že já vlastně dovnitř nepotřebuji, že venku je krásně a že si zatím prostě sednu na lavičku a dám si zase jedno bydlo... Cestou k lavičce jsem zahlédl skupinu cosplayerů ve vojenských uniformách, jak poslouchají "ruské lidové písně" a nějak si nevšiml, že je u lavičky obrubník. Špatně jsem došlápl, v kotníku křuplo a já začal za zvuků Ruské hymny nadávat do nejrůznějších pohlavních orgánů a mentálních poruch. Naštěstí než kamarádi dorazili zpátky se mi podařilo vše rozchodit a tak mi jako jediná vzpomínka na tohle celé zbyl oteklý kotník, který je ještě teď dvakrát větší než normálně.
Vrátili jsme se zpátky, zabrali popelník a dál si povídali. Bylo totiž 14:50 a Honza už nestíhal přednášku o Shintoismu. Někdy v tuhle chvíli dorazil Ryuu, já ho seznámil s Pavlem a po pár dalších minutách jsme se rozhodli, že se půjdeme znovu podívat na merch. Vedl nás tam Pavel, který už byl na 100% odhodlaný, že si tentokrát nějaké to triko prostě koupí. Nakonec si vybral Kurumi. Spokojený se svým nákupem si sedl do kantýny, Honza s Ryuuem rozebírali zážitky z předchozího dne a o co všechno Ryuu dnes přišel a já ztratil vším tím chozením tu pro mě příjemnou hladinku, což jsem se rozhodl rychle napravit.
Takže ještě před tím, než se znovu otevřeli dveře do velkého sálu a my mohli jít na přednášku o Čaponsku jsem opět navštívil kantýnu, kde jsem se nechal zlákat místní specialitou jménem "Kunratický študák". Po pravdě, nebylo to dobré pivo, ale za 29 korun to byla docela dobrá ekonomická volba, kterou jsem toho dne zvolil ještě dvakrát. Také jsme stihli zajít opět ven, kde se Pavel kochal trikem a já přesvědčoval ostatní o tom, že po přednášce o Čaponsku máme zase dlouhou prodlevu v programu a že kousek od budovy je pivnice...
Čaponsko
Přednáška měla, stejně jako v případě té od Greka, zpoždění . Ve velkém sále probíhala Cosplay soutěž a tak byla místnost nacpaná k prasknutí. Když jsem nahlédl dovnitř, tak nejen že byly lidé na všech místech k sezení, ale stáli i po obvodu celého sálu. Cosplay je zkrátka jednou z neoblíbenějších součástí anime festivalů a přijde mi, že cosplayerů pořád přibývá.
Během čekání na to, až se obrovská masa lidí vyhrne ze sálu a druhá o něco menší se dostane dovnitř jsme se opět bavili o různých věcech. Já se tak například dozvěděl, že přednášející Lusi je autorkou Japondělí, o kterém jsem se okrajově zmiňoval už během reportu z Advíku a který třeba právě Honza poměrně rád sleduje, což mu tentokrát pomohlo k tomu, že správně odpověděl jeden z dotazů a získal Akibony.
Akibony byly cosi jako zdejší měna, nebo spíše odměna. Za tyto body, které člověk dostával za účast v soutěžích či za správné odpovědi na záludné otázky přednášejících si mohl v některých stáncích koupit nejrůznější merch, třeba právě z limitované edice Akicon 2019 (ale i z jiných starších akcí - viděl jsem tam třeba frisbee s logem Natsuconu 2016). Honza už jich tak po této přednášce měl 600. 100 dostal zde a dalších 500 měl za účast v Animestopu z pátku.
Honza je vůbec v tomhle ohledu hodně zvláštní. Na jednu stranu neustále říká, jak má omezený rozhled v anime tvorbě, jak nerad nějak někde zbytečně na sebe upozorňuje a že nemá rád soutěže a pak skoro pokaždé, když jde na nějakou soutěž a ozve se otázka "Je zde nějaký dobrovolník?" je Honza jeden z prvních, kdo se hlásí. On sám však tvrdí, že zkusit se má všechno, s čímž s jistými výhradami souhlasím (jsou věci, které zkoušet nechci, nebo nepotřebuji, protože na 100% vím, že nejsou pro mě).
Lusiina přednáška splnila do puntíku co slibovala a přesně se nesla v duchu označení, které si tato mladá žena sama sobě přidělila - Jirka Babica japonské kultury. Dostali jsme 20 tipů, jak si rychle a levně navodit u nás v čechách "pravou" japonskou atmosféru a to za pomoci takových tipů jako "Když nemáš kimono, tak si prostě vem župan", nebo "Když nemáš po ruce Sakury, tak si prostě vlez pod třešeň", či dokonce "Když nemáš v létě ohňostroj, tak si zapal vánoční prskavku (nutné držet hlavičkou dolů a ideálně být v županu) a nejen že máš obdobu japonského domácího ohňostroje, ale ještě se cítíš jako rebel, že si děláš Vánoce v létě".
Ta přednáška byla vtipná, trefná a povedená a já si jí tím, že jsem byl již lehce posilněn alkoholem dobře užíval. Myslím, že všichni byli spokojení a já si hned po přednášce mohl rýpnout do Honzy "Jak to že zná Lusi tvoje jméno?" a vyvozovat různé pochybné závěry, u kterých jsem doufal, že dostanou klidného kamaráda alespoň trochu do rozpaků. No nepovedlo se!
Sobota odpoledne
Od této chvíle už se mohou moje poznatky od těch, které přinesou mí kolegové, značně lišit. Kromě kouření to totiž začíná (jak si pozorný čtenář jistě všiml) být i hodně o alkoholu. No a co se stane když pijete? Řekněme, že spoustu věcí vidíte jinak, než ti střízliví kolem vás...
Díky dobré náladě, kterou v nás poslední přednáška zanechala jsem neměl už tak velký problém přesvědčit kamarády, že bychom měli navštívit blízkou pivnici. Venku totiž bylo příliš lidí na to, abychom si našli nějaké pohodlné místo, dokonce i kantýna byla obsazená a tak zkrátka nebylo moc možností, kde bychom mohli pokračovat v dobré zábavě.
Místní pivnice byla klasickým místem, kam byste vzali partu kamarádů, pokud byste chtěli jít na pár (hodně) piv a na fotbal. Všude po zdech byly vlajky a šály fotbalových klubů, v televizi běžel přenos Sparta proti Bohemce a hospoda byla plná štamgastů, kteří si prostě přišli na ty dvě (první a pak někdy to poslední) a během toho stihnou zafandit některému z pražských klubů.
Účastníci blízkého Akiconu se drželi zpravidla venku na zahrádce, nebo na přilehlé zídce, dovnitř se málo kdo odvážil. Pro tyhle místní pány byla otaku komunita asi jen "bandou podivných úchylů" (jak jsem zaslechl od jednoho z hostů, který zrovna odcházel), zkrátka na nás nahlíželi dost podobně jako takoví Dursleyovi na čaroděje.
To mi ale po těch pár pivech absolutně nevadilo, s kamarády jsem si to nakráčel rovnou dovnitř a zabral první volný stůl.
Kamarádům se buď nechtělo moc pít, nebo (Pavel) prostě pít nemohli. Tak jsem se rozhodl, abychom nevypadali tak divně, zavzpomínat na svá slavná pivařská léta a dal si zde během necelé hodinky asi 3 kousky.
Během toho času jsme se pobavili o fotbale (i když jsme říkali, že tohle téma nebudeme probírat, ale Pavla probíhající zápas prostě fascinoval). Stihli jsme probrat naše budoucí plány i rozebrat různé klíče k úspěchu některých bohatých streamerů a youtuberů. Dělal jsem si legraci z Ryuua, že bych mu šel dělat scénáristu do AsiaGeeku (což jsem ale následně zavrhl, protože nemám tolik volného času a rád si vše dělám svým tempem bez nějakých "deadlinů"). Přemlouval jsme Honzu, aby začal streamovat na Twitch, protože otaku komunita tam svého streamera ještě nemá a také jsem nenápadně přesvědčoval Pavla, aby nikam nejezdil.
Pavel ale musel, měl večer ještě další akci a tak se s námi prostě rozloučil. Podařilo se mi ještě všechny přesvědčit, že potřebujeme společnou fotku a že jí chci hlavně pro sebe, aby obohatila tento můj report. Ale smůla, zatím jí nemám a ani jí sem nedám, protože nemám souhlas všech na obrázku a také jsem už vystřízlivěl a tak opět tvrdím, že svět internetu na nás (minimálně na mě), ještě není připravený.
Tedy už bez Pavla jsme se vrátili na Akicon a než se nachýlil čas na přednášku o cestování vesmírem jsme stačili ještě ledacos probrat. Já opět navštívil kantýnu a dal si ještě jednoho kunratického študáka, tedy jsem pak byl ještě víc ukecaný, což nevím jak moc Honzu a Ryuua bavilo, ale nedivil bych se, kdyby je to nebavilo vůbec...
Cestování vesmírem ve sci-fi
Řekněme, že jít na skoro až vědeckou přednášku o cestování skrze vesmír v nepřiměřeném stavu opilosti není zrovna dobrý nápad. Člověk pak příliš nechápe všechny ty odborné termíny a ztrácí se v tom, co se zrovna kolem děje. Co jsem si z téhle na můj vkus až příliš odborné přednášky odnesl? Především tedy to, že vesmír je strašně rozlehlý a že překonávat v něm vzdálenosti tak, jak to popisují soudobé sci-fi filmy a seriály, je vždy minimálně z jednoho vědeckého, praktického (či jiného) důvodu zhola nemožné!
Probírali se různé způsoby cestování skrze vesmír, ať to již byl warpový pohon, nadsvětelný pohon, cestování skrze červí nebo černé díry, nabírání rychlosti pomocí cílených jaderných (či jiných) explozí... Všechny však pokaždé skončili s tím, že tak, jak nám je to v některých sci-fi dílech (ano většina způsobů mezihvězdného cestování měla nějaké ty příklady ze světa filmů a seriálů) prezentováno, by to z nějakého logického důvodu vlastně nemohlo fungovat.
Rozebírali se už jen problémy založené na samotném cestování vesmírem, takže došlo třeba i na Teorii relativity, ale také vedlejší aspekty, které by s tím konkrétním způsobem cesty souviseli a které jí zpravidla činili neproveditelnou, alespoň s naším současným chápáním.
Ono totiž kdo ví co bude za nějakých těch padesát, nebo třeba sto let, zda se neobjeví někdo, kdo posune naše znalosti někam úplně jinam a nevyvrátí to, co dnes považujeme za pevně dané. Budoucnost je nejasná a i když dnes cestovat vysokou rychlostí vesmírem prostě asi nelze, kdo ví, co bude dál - zkrátka nechám si své sny...
Jinak se vsadím, že oba mí kolegové budou o této přednášce povídat obšírněji, hlavně Honza, jakožto technik, bude určitě ve svém živlu, stejně jako byl třeba u tabulek a grafů, když se řešil třeba takový MyAnimeList (očima datového vědce). Také ji vnímali na 100%, ne jako já, který jsem se snažil vstřebávat informace skrze mlhu způsobenou alkoholovým oparem...
Sobota podvečer
Po skončení přednášky jsem si šel dát cigaretu, zatímco oba mí společníci si sedli do kantýny. Cestou z venku jsem si došel koupit další, tentokrát už poslední pivo, na které mi ještě musel Honza půjčit 5 korun, protože Kunratický student došel a Kozel byl o něco dražší s čímž jsem nepočítal. Každopádně mi v tuhle chvíli došli peníze a když jsem se objevil s pivkem, tak bylo vidět, že minimálně u Ryuua to, že nesu další kousek, vzbuzuje jisté obavy...
Přesto jsem se snažil stále diskutovat, i když značně posilněn alkoholem, jsem se snažil udržet na jisté intelektuální úrovni. Takže jsem se jako samozřejmě snažil přesvědčit své kamarády o tom, jak skvěle jsem pochopil minulou přednášku a také se pokoušel co nejlépe zapojit do probírání anime School Days a jeho předlohy (vizuální novela), kterou oba pánové hráli.
No nevím jak moc jsem se chytal, je to všechno v mlze a tvrdit, že podle toho co si vybavuji já, jsem byl samozřejmě naprosto intelektuálně na výši a sršel jsem humorem, by bylo přehánění někoho, kdo absolutně nemá tušení.
Vím, že jsem si byl také několikrát odskočit, předchozí příjem tekutin se začal projevovat a také jsem měl mnohem častěji potřebu jít si zapálit, takže i druhá krabička, kterou jsem koupil odpoledne v Tabáku začínala hodně rychle mizet do nenávratna. A pak přišla už jen poslední přednáška...
Jak žít správný a poklidný život se svou waifu?
Poslední moje přednáška byla překvapivě zároveň první přednáškou toho dne, kterou jsem měl strávit v malém sále. Pokud je velký sál opravdovým sálem, kde se dá promítat na plátno, dělat taneční bály či různé soutěže, pak malý sál je jen obyčejná školní třída (či školící místnost), kde by se dali dělat tak akorát malé meetingy či prezentace pro užší skupinu lidí.
Není tedy divu, že ve spojení s tématem byla přednáška opravdu našlapaná a byl problém sehnat místa k sezení. Když jste navíc ještě lehce dezorientovaní, tak se snadno stane, že ztratíte z dohledu své kamarády a skončíte kdesi vzadu s trojicí nějakých neznámých pánů, kteří ale jsou evidentně ve stejně zábavném rozpoložení, jako jste vy sami.
Naštěstí byla přednáška poměrně uvolněná a tak snad nikomu nevadili naše občasné rádoby vtipné přínosy, či vzájemné konverzace na dané téma. Přeci jen bylo logické, že na takovouto přednášku přijdou fandové 2D slečen a ti budou samozřejmě chápat rozdíly a výhody toho, když místo reálné ženy máte ve své představivosti harmonický vztah se svojí oblíbenou dívčí anime postavou (ono je to dost podobné tomu slavnému "Proč je pivo lepší než žena...").
Po pravdě jsem čekal, že přednášející dorazí do sálu se svým body pillowem a hromadou fotek svých oblíbených figurek a bude nám dávat cenné rady, jak "s ní" kvalitně trávit čas. To, že bude uvedená možnost si svojí waifu v Japonsku vzít, jsem bral jako samozřejmost!
Místo toho přišel takový docela obyčejný klučina, seznámil nás s historií výrazu "waifu", což jsem netušil, že je to poměrně nová věc, která se poprvé objevila až v Azumanze. Poté nám prezentoval seznam nejoblíbenějších waifu (dle internetu) a také nám ukázal jejich tipy, což bylo v podstatě ale jen klasické rozdělení dívčích charakterových archetypů (takže dere, dere everywhere...).
Na závěr, který přišel o nějakých dvacet minut dříve než jsem ho čekal, přednášející přiznal, že tohle byla jeho první přednáška a že byl i hodně nervózní. Za to si u nás vysloužil potlesk protože napoprvé to rozhodně nebyl vůbec špatný výkon...
Sobota večer
Spolu s davem jsem se dostal z malého sálu a venku se opět shledal s Honzou a Ryuuem. Sdělil jsme jim, že vyrážím domů a oni, že jdou na jídlo do KFC, takže máme ještě společnou cestu. Během ní jsme si ještě naposled povídali o anime, o právě prožité přednášce i celém programu Akiconu (který, jak jsem jim přiznal, měl pro mě docela dost hluchých míst) a plánovali, že další akcí by tedy měl být AnimeFest (u mě zatím s ručením omezeným...).
Na Chodově jsem se rozloučil a ve slabé chvilce se i omluvil za jakékoli případné "brikule", které jsem během svého omámení smyslů mohl napáchat. Pánové mě ujistili, že jsem ještě byl docela v pohodě a že jsem nedělal nějaký výrazný bordel nebo ostudu, což mě vlastně docela uklidnilo.
Dorazil jsem do metra a vzpomněl si na aplikaci, kterou mi ráno ukazoval Honza a kde byly vidět veškeré spoje z bodu A (pro mě Chodov) do bodu B (město kde bydlím) a také jsem si vybavil, že snad každou půl hodinu mi něco jelo z Hájů. Tedy jsem se rozhodl, že to risknu, bude to přeci pohodlnější, než jezdit zase kolem rozkopaného centra Prahy autobusem na Hlavák.
Měl jsem štěstí, zastávku autobusů na Hájích jsem našel skoro ihned a autobus domů mi jel za sedm minut, které jsem strávil tím, že jsem si dal s jednou slečnou, co zde také čekala (a neměla vlastní) cigaretu. Když se mi dívka svěřila, že razí na naší místní diskotéku a zeptala se, jestli taky nechci jít, tak jsem jí slušně odmítl a raději dojel až domů a šel spát. Měl jsem všeho tak nějak akorát dost...
Možná jsem ten večer ztratil reálnou šanci na ještě reálnější dívku, ale zato jsem prožil velice pohodový i když docela náročný den, po kterém bych na té diskotéce asi žádný velký výkon nepředvedl, navíc bych měl ráno kotník asi ještě mnohem horší, než je teď. Takže podle mě --- to byla sakra kravina, ty jeden zatracenej, vožralej slabko !!!
A tím dámy a pánové končí poslední report tohoto roku, příště zase až v roce 2020. Zbývající čas si můžete ukrátit tím, že si přečtete poznatky dalších dvou pánů, kteří zde byli opět se mnou.
Anime sezóna Podzim 2019
Tentokrát ten obrázek mluví sám za sebe...
Sleduji a líbí se:
Kono Oto Tomare! 2nd season
Watashi, Nouryoku wa Heikinchi de tte Itta yo ne!
Boku no Hero Academia 4th season
Shokugeki no Souma Shin no Sara
High Score Girl 2nd season
Sword Art Online: Alicization - War of Underworld
Sleduji:
Radiant 2nd season
Ore wo Suki nano wa Omae dake ka yo
Keishicho Tokumu-bu Tokushu Kyoaku-han Taisaku-Shitsu Dai-Nana-ka: Tokunana
Shinchou Yuusha: Kono Yuusha ga Ore Tueee Kuse ni Shinchou Sugiru
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Dropnuto:
Choujin Koukousei-tachi wa Isekai demo Yoyuu de Ikinuku you desu!
Nanatsu no Taizai: Kamigami no Gekirin
Nesleduji:
Granblue Fantasy The Animation 2nd season
FateGrand Order Zettai Majuu Sensen Babylonia
Bokutachi wa Benkyou ga Dekinai 2nd season
Fairy Gone 2nd season
Phantasy Star Online 2: Episode Oracle
Stand My Heroes: Piece of Truth
Ani ni Tsukeru Kusuri wa Nai! 3rd season
+ ty další na které jsem zapomněl a i ty co se mi tu nechtějí vypisovat, včetně třeba pokračování legendárního Bananya...
Brzy již 5 let na ČSFD
Už jsem to tu možná párkrát zmínil, každopádně zítra, někdy až se vrátím z práce domů, to bude přesně 5 let co jsem si založil tenhle účet. Původně jenom pro svůj vlastní přehled, kde jsem chtěl v poklidu hvězdičkami hodnotit všechno co jsem viděl a neviděl. No a za tu dlouhou dobu se tu z toho stalo takové moje místo, kde si můžu plnit své grafomanské choutky a opíjet se představou, že tu mé podivné výplody někdo čte a že jsem prospěšná entita pro tuhle databázi třeba proto, že sem tam i něco kloudného doplním. Je to jako kdyby váš život měl nějaký další smysl, cítím se prospěšný společnosti i jinde, než jen doma své rodině a v práci svému zaměstnavateli. Vím, možná to tak není, ale nekažte mi tu iluzi...
A dokonce zde byli i tací, co mě považovali za experta na určité odvětví filmové tvorby! Nevím, jestli když jste něčeho hodně viděli, tak jste na to expert (to by pak třeba pornoherec měl být odborník přes gynekologii?), spíš bych si myslel, že opravdový expert je člověk s teoretickými i praktickými znalostmi z oboru a když vyrazím na nějakou akci (třeba spojenou s anime), kde někdo přednáší, tak si vždycky uvědomím, kdo je opravdový expert (nebo spíš kdo k němu má mnohem blíž než já).
Kdo jsem já? Prostě jenom fanoušek filmů a seriálů (hlavně těch kreslených a animovaných) se spoustou volného času, co rád píše. Introvert hrající si na extroverta. Pesimista a cynik hrající si na optimistu. Ve své představivosti skvělý člověk, kterého nezajímá co si o něm v reálu kdokoli myslí. Pán formulářů, hrdina za klávesnicí i s myší. Zachránce i ničitel mnoha virtuálních světů. Mistr teorie...
Vlastně ano, jsem expert, přesně takový ten expert, který možná neví, ale i přes to se vyjádří. A protože mám to výročí - vlastně takové skoro narozeniny, tak je čas na velké odhalení - je čas ukázat se v celé svá nahotě!!!
Expert na kreslené a animované filmy vypadá...
P.S.: Díky za pět zajímavých let v téhle komunitě.
Poslední slunný den ?!?
Tak prý nás léto a prosluněné teplé dny v tomto roce pomalu opouští...
Naštěstí díky anime Yuru Camp Jeoffrey ví, že krásné a slunné dny se dají prožít třeba i na podzim či v zimě!
Obě tato roční období mají svoje kouzlo a "slunce v duši" si člověk může zajistit i jinak.
Třeba tím, že si o těch slunečných dnech alespoň poslechne písničku...
Že by nejlépe investovaných 700,- na srpnovém Advíku ?
Už jsem několikrát zmiňoval, že jsem fanoušek roztomilých kreslených děvčátek a tak není divu, že mě v jednom krámku s merchem na Advíku zaujala jistá mikina.
Líbil se mi design, líbilo se mi logo, líbil se mi i nápis, který jakoby vystihoval moje "nadšení" pro většinu sportů a posilování, takže jsem hodně zvažoval, zda tohle náhodou nemusím mít...
Taky jsem si říkal, že jsem si na těch několika anime festivalech a Conech, které jsem navštívil, vlastně nic pořádného nekoupil a že pár podložek pod myš vlastně nejsou nijak výrazné suvenýry.
Chtěl jsem sice původně pořídit nějaké to kimono, nebo třeba jenom nějaký ten pěkný ručník, ale tohle je přeci taky užitečná a praktická věc.
Je to totiž stylové oblečení, které využiji minimálně 2x do roka na takovýchto akcích a i když zde překvapivě dobře zapadnete klidně i v triku libovolné metalové či punkové kapely, nebo třeba kostkované košili, není od věci mít na sobě něco "tématického" a na cosplay já nikdy moc nebyl (myslím sám nosit, koukání na jiné v cosplayi mě baví...).
Jako jediný výrazný nedostatek jsem viděl barevné provedení. On totiž na bílé mikině je logicky každý flek strašně vidět a tak bych byl raději za černou mikinu s bílým logem, ale budiž...
No a proč to byl nakonec tak dobrý nápad si tu mikinu doopravdy koupit? Protože je to mikina z výborného měkkého a teplého materiálu, takže mi na oslavě narozenin mé šéfové a jejího přítele nebyla v deset večer zima. No a taky se ukázalo (díky tomu že jsem jí měl na sobě), že jeden z kolegů z práce, co byl na oslavě, je také fanouškem anime, což v praxi znamená, že si budu moct i v práci o tomto tématu s někým popovídat a že na příští akci třeba také dorazí.
Takže tady jsou "císařovi nové šaty", nebo možná jen Jeoffreyho nová mikina...
Advík 2019
Příliš krátká, ale za to velice příjemná návštěva letošního největšího pražského festivalu japonské kultury (a vše co k ní patří). Aneb Jeoffrey poprvé na Advíku !!!
Zrušení Natsuconu a moje již tradiční ignorování brněnského Animefestu, vedlo k tomu, že kdybych nešel na Advík, tak své dva zdejší kamarády Ryuuheie a Honzu135 uvidím až na podzim na Akiconu. To by ale byla velká škoda a navíc bylo už opravdu na čase ten prokletý Advík, který jsem ani loni ze zdravotních důvodů nenavštívil, konečně pokořit...
„Akceptuji chaos, jen nevím zda on akceptuje mě.“ (Bob Dylan)
Původní plán byl jasný. Pracuji od pondělí do pátku a tedy se stavím v sobotu. Jeden den je pro mě dle mého vždy tím správným množstvím, abych nasál atmosféru a zároveň mě to nijak psychicky ani fyzicky nevyčerpalo. Oznámil jsem tedy Honzovi pár týdnů předem, že se v sobotu uvidíme a nechal jsem čas plynout. Bylo tak čtrnáct dní před Advíkem, když se v práci začala pořádat sbírka na mojí šéfovou, slavila 30 let a hned o pár dní později se začalo vybírat na mého kolegu a kamaráda, který je zároveň přítelem mojí šéfové - slavil 40 let. A tak mi přistála na stole pozvánka na společnou oslavu jejich narozenin, která se konala 3.8.2019. To je ale Advík! Musel jsem se vší slušností odmítnout, že už něco mám, což ale muselo zákonitě zklamat mojí nadřízenou a řekněme si upřímně, že naštvat nebo zklamat svého šéfa - to nechceš! Tak jsem začal přemýšlet, jak uspokojit obě strany a místo jednoho příjemného zážitku si v tom týdnu zajistit hned dva...
Plán, který z toho vzešel byl geniální, ale měl jednu velkou trhlinu. Vymyslel jsem, že pokud mi v práci dají v pátek volno, abych mohl jít na Advík, tak se velice rád zúčastním sobotních narozeninových oslav. Vedení tato alternativa potěšila a byl osloven kolega, říkejme mu třeba Karel, zda by místo mě nevzal páteční šichtu. Karel s tím neměl problém (spoilery - zatím...) a tak vše dostalo zelenou. Informoval jsem Honzu, že se uvidíme už v pátek, kterého to potěšilo, protože to je prý lepší program a opět jsem nechal čas plynout...
Byl 30. červenec, úžasný to den, protože můj nejoblíbenější člověk na světě (tedy já) slavil 33. narozeniny. V práci jsem připravil malou párty pro své kolegy a dostal spoustu úžasných dárků. Třeba krásný tříkilový kus libové šunky! No a taky za mnou přišel Karel, aby mi oznámil, že za mě páteční směnu nemůže vzít, protože musí nutně na Moravu, zkrátka, že bych si měl v den svých narozeninám políbit svojí naleštěnou řiť a jít vesele do práce i v den, kdy jsem měl jít na Advík. Nádherný narozeninový dárek, který mi totálně naboural poklidný den plný oslav. Takže místo toho, abych řešil klasické "hodně štěstí a zdraví" jsem musel jít oznámit své šéfce, že na jejich narozeninovou oslavu nejdu, protože Advík a kamarádi, které vídám 2x do roka jsou momentálně na seznamu mých priorit o kousek výš (vždyť sem jedou až kdo ví z jakých koutů republiky). Také jsem musel zavolat Honzovi (který mi poprvé v životě zvedl telefon po druhém zazvonění), že se zase plán mění a že se uvidíme v sobotu. Nakonec z toho vylezl kompromis. Oslava začíná až odpoledne, tedy mám dopoledne a podstatnou část odpoledne na to, abych si užil alespoň část sobotního programu, no a kolem 16:00 pro mě dojede kolega z práce a zajistí můj přesun z akce A(dvík) na akci B. Jestli ani tohle nevyjde, pak bych měl jednou pro vždy vyškrtnout tuhle akci ze svého seznamu, protože je vážně zakletá...
„Úspěch sestává z cesty od nezdaru k nezdaru bez ztráty nadšení.“ (Winston Churchill)
Nastal den D, ale ještě než udeřila hodina H jsem velmi časně (7:32) dostal zprávu od Honzy, že už je vzhůru a že mu mám dát vědět až pojedu. Šokující! Věčný milovník spánku Honza, kterého jsem už jednou musel zběsilými telefonáty vyhánět z pelechu byl už takhle brzy vzhůru! Svět se změnil...
Bylo tři čvrtě na osm, když jsem vyrazil na naše místní nádraží. Ve zdejším Ticket Pointu pracovala moje dlouholetá kamarádka, takže jsem kromě lístku, vody a krabičky cigaret se zapalovačem dostal i příjemný rozhovor, během kterého jsem se dozvěděl co dělali mí další kamarádi během pátečního večera. Pobaven a příjemně naladěn jsem si na peróně zapálil cigaretu, nedbaje na zdejší zákazy a byl jsem náležitě potrestán...
Každé město má své nezaměnitelné osobnosti a ani to mé není výjimkou. Je zde třeba mladík, co chodí venčit svého psa a za výrazného podporování "tak už se sakra vys*r", které řve co každých pět minut, zpravidla docílí toho, že ho pes raději poslechne. No a pak je tu také ten nerudný dědek, co jezdí každé ráno autobusem (a o víkendu vlakem) a hlasitě nadává všemu a všem, kteří se mu znelíbí. No a zrovna tento pán, vášnivý nekuřák stál celých 60 metrů ode mě, což mu však nezabránilo v tom, aby mě došel navštívit a vynadat mi do neohleduplných pánských přirození, zasr*ných frajírků a vylil si své srdce, jak chudák musel těch 60 metrů ode mě čmuchat ten můj odporný cigaretový kouř. Měl ale pravdu v tom, že porušuji zákaz a tak jsem se rozhodl nehádat se, poodejít dál a cigaretu típnout. Pán si sice pořád něco brblal pod vousy, ale asi to stačilo. Navíc když přijel vlak a on měl problém nastoupit, protože si tam další cestující držel kolo, tak to po kuřácích náležitě schytali i všichni cyklisti...
Během cesty vlakem se nic zajímavého nestalo, stejně tak metro jsem přežil bez útrap a dorazil konečně na stanici Kačerov. Podle stránek Advíku jsem měl vypsané linky a zastávku Ohradní, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem vyšel z metra, našel zástavku autobusů a zjistil, že tady zastávka Ohradní prostě neexistuje! Byl jsem snad napálen a definitivně ztracen ve městě strýčka Skrblíka? Opět zavládla panika, následovaly zběsilé telefonáty Honzovi, abych zjistil jak se tam sakra mám dostat, ale Honza nezvedal mobil! Míra zoufalství by u normálního jedince nejspíš již přesáhla únosnou mez, ale Jeoffrey byl dnes dobře naladěn a říkal si, že mi nic tuhle náladu nezničí!
Počkal jsem na autobus linky 139 a pana řidiče se na MŠ a ZŠ Ohradní prostě zeptal. V tričku kapely Rammstein jsem přeci nevypadal nějak divně a nedůvěryhodně, tak proč by mi neodpověděl. Advík jsem nezmiňoval, pan řidič nevypadal, že tuší, co je to anime, manga, nebo třeba cosplay. Ovšem naprosto přesně věděl, kde je zastávka Ohradní a proč jí nemůžu najít. Tahle zastávka totiž existuje, ale jen v opačném směru, takže když podejdete pod silnicí a najdete autobusovou zastávku třeba této linky, ale jedoucí na druhou stranu, tak se vám tam objeví Ohradní (zastávka na znamení)! Advík byl nalezen, není to jen mýtus, nebo nedosažitelný sen. Po pár minutách v autobuse a cestě do poměrně strmého kopce jsem byl konečně na místě!
„Největším nepřítelem vědění není ignorance, je to iluze vědění.“ (Stephen Hawking)
Napsal jsem Honzovi, že jsem na místě a za chvíli mi volal. Řekl jsem mu, že jsem u pokladny, zaplatil vstupné, které bylo sympatických 250,- Kč. Za akci takovýchto rozměrů tuhle cenu bez problémů chápu a nemám s ní problém. No a než jsem se stačil trochu rozkoukat, tak už ke mě kamarád sbíhal ze schodů. Probrali jsme plány a dohodli se, že nejdřív zajdeme na něco malého k jídlu. Honza nesnídal a já měl také náladu si něco dát. Navštívili jsme zdejší Maid café, přišlo mi hodně podobně zařízené a i cenově shodné s Maid café, které jsem navštívil v roce 2018 na NatsuConu a po pravdě ono na tomto poli asi není zrovna moc co vymýšlet. Proč něco drasticky měnit když to funguje ?!? Nebyl jsem proto ani nijak překvapený, nebo zklamaný, že nás místo milé slečny přišel obsloužit pohodový mladík.
U snídaně jsme s Honzou probrali dnešní program, naše zaměstnání i společné libůstky a tak se není čemu divit, že ta hodinka utekla jak voda. Když se bavíš, tak čas utíká rychleji! Každopádně první část festivalového programu, na kterou jsme od desíti zamířili byla Hudební soutěž. Zajímavá a od Honzy překvapivá volba. Vím, že s jeho poměrně úzkým zaměřením na poli Anime (především romantické seriály a adaptace VN) pro něj musí být hudební soutěž asi mnohem těžší, než třeba pro někoho, kdo má širší záběr. Ale nakonec dle mého Honza velice překvapil a nejspíš se na soutěž pečlivě připravoval, protože mám takové tušení, že dopadne lépe než já se svými 1000+ viděnými sériemi a možná i lépe než další ostřílený anime matador Ryuuhei. Ano i Ryu se konečně našel na Advíku a moje představa, že se ztratil někde v horní dolní, kam se přestěhoval z matičky měst, vzala rychle za své...
Tak konečně poprvé v roce 2019 zase vedle sebe zasedlo naše dynamické trio, aby prověřilo kvalitu svých sluchových receptorů a změřilo znalosti na poli anime, ale i herní (jedna z ukázek byla z FF) hudby. Byla to moje první festivalová soutěž v životě, nebral jsem jí nijak extrémně vážně a tak jsem často koukal k oběma kamarádům, jestli si myslí to stejné jak já. Většinou jsme se i sešli a jak se ukázalo, často jsme se i spletli. Přesto si myslím, že každý z nás má zhruba víc jak polovinu správně. Spletl jsem si hudební motiv z Boku no Hero Academia s Gintamou, což si nejspíš neodpustím. Nepoznal jsem první openning z Naruta, asi jako jediný, ale to přežiju. Naruto byl už hodně dávno a vše je utopené ve fillerech a natahování, které mi zrovna tady extrémně vadilo a i když se dokážu sžít s názorem, že většina Naruto fillerů je alespoň o něčem, stejně mě extrémně nebavily. Ale zase jsem poznal ten nejhezčí ending z Bleache a samozřejmě to, co je prý součástí této hudební soutěže od jejího počátku.
Byla to zábava, moderátor byl super a pozitivně naladěný člověk, kterého to evidentně hodně baví a tak mi nezbylo, než na poslední otázku "Měla by být tato soutěž i na další akci?" odpovědět - rozhodně ano!
„Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt. Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.“ (Marcus Aurelius)
Po skončení přednášky nás Honza opustil. Místo přednášky o TOP 10 nejlepších a nejhorších anime dal přednost Japondělí (v sobotu řešit Japondělí ?!? není to mimo mísu ?!?).
Na tuhle přednášku jsem byl zvědavý asi nejvíc, logicky mě zajímalo, podle jakých kritérií paní přednášející ty TOP vybírala a jestli existuje něco děsivějšího na poli anime tvorby než je Pupa.
K prvnímu bodu - Týnka použila Google, vybrala několik již zpracovaných seznamů těch nej a pak si ta nejčastěji zmiňovaná seřadila hezky podle svých vlastních preferencí. Tedy přednáška by měla nést jméno "Mých 10 nejhorších a 10 nejlepších anime všech dob", ale to by asi nezaplnilo ten malý sál tak pěkně, jako když jsme nevěděli kritéria výběru.
K druhému bodu - Ano, opravdu existují horší anime než je Pupa, o většině jsem ani neslyšel a s názorem že největší anime odpornost je vlastně Vampire Holmes, bych se dokázal i smířit, protože jsem měl tu smůlu zrovna tohle dílo také spatřit, ale naštěstí jsem s tou torturou skončil ještě včas.
No a co se týká těch nejlepších? Řekněme, že se s Týnkou příliš neshodnu. Kdybych měl k dispozici jen ta anime co ona uvedla, tak by můj seznam vypadal naprosto odlišně s tím, že Týnky desátá Gintama je můj TOP a její TOP Naruto je zase u mě někde na chvostu. Ale má vysoko (2. místo) Death Note, což je v pořádku, ale chybí jí tam takové skvosty jako třeba Mushishi, nebo Clannad což nesu těžce. Ale 100 lidí 100 názorů, že?
Přednášku jsme s Ryuuem probírali i cestou ven, protože jsme se oba shodli, že bylo ve třídě už hodně vydýcháno a tedy je třeba jít na vzduch (což v mém případě znamená pauzu na cigaretu - protože otrava kyslíkem je také svinstvo). Už tehdy jsem si během povídání zběžně prohlížel stánky s merchem a mou pozornost už tehdy upoutala jedna věc, která se později stala nejlépe investovanými sedmi stovkami tohoto dne...
„Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svoji povahu.“ (Johann Wolfgang von Goethe)
Honza se na Japondělí zdržel ještě na diskuzi, tedy jsme měli s Ryuuem nějakých 30 minut na soukromý rozhovor. Během toho jsme si vyjasnili pár věcí, třeba to, že Ryuu neprošel žádnou velkou transformací a nevydal se na vesnici objímat stromy, jak jsem si myslel. Naopak, město mu chybí, ale někdy si pro nás život připravuje nečekané změny. Také jsem se pobavili o probíhající anime sezóně i té minulé a zaměřili se i na Ryuuovu tvůrčí činnost v rámci projektu AsiaGeek. No a na závěr jsme domluvili tradiční oběd ve třech, pravidelnou součást našich společných návštěv všech Conů. Kdy? No nejlépe teď hned!
Honza po skončení přednášky napsal zprávu, kde jsme a já měl zrovna tu smůlu, že mě. Tedy jsem mu musel na svém tlačítkovém telefonu vydatlovat odpověď. Zmohl jsem se jen na "Jsme venku, doraz!". Bohužel už jsem nespecifikoval, že jsme před vchodem a tak se není čemu divit, že nás hledal na školním hřišti a kdo ví kde ještě, ale že jsme na "předVíku" jsme mu museli sdělit po dalších 15 minutách čekání. Ale tak moje chyba - sorry...
Během těch patnácti minut čekání mou pozornost upoutala přítomnost největšího Alfa samce českého Twitche. Skoro jsem si říkal, že bych za ním zašel, třeba pro tu společnou fotku a taky mu říct, že jsem koukal na jistou Madmonq párty a že nechápu jakoukoli kritiku, protože i tady potvrdil, že je opravdový Alfa a bez něj by ta párty nebyla ani z poloviny tak zábavná. Zkrátka podle mě není nic špatného na tom, když se na párty takhle bavíte, patří to k tomu a nechápu koho to sakra dneska překvapuje a nějak pohoršuje - je to přeci párty! A všechny ty holky a věci kolem - to je právě podle mě to Alfa chování - sebevědomí, které my obyčejné Bety jen závidíme. A že se holky umí také bavit? Zase koho to překvapuje a že se občas chovají jako že "to taky chtěj!" vždyť je to naprosto normální, protože i ženy umí být dračice... Ale dost už off topicu, tady se jde žrát!
„Jez proto, abys žil. Nežij proto, abys jedl.“ (Hippokratés)
Honza konečně dorazil a domluvili jsme se, že výběr restaurace tentokrát zůstane na Ryuuovi. Ten měl jisté tajné místo (předpokládám, že adresu uvede ve svém reportu), z kterého se vyklubala naprosto úžasná stylová asijská restaurace. Skvělé prostředí, parádní obsluha, která mě překvapila kvalitou své Češtiny. Také jsem navštívil místní toalety, protože i tohle místo toho hodně (někdy i nejvíc) říká o kvalitě podniku. Takhle pěkné záchody jsem už dlouho neviděl a překvapila kombinace fukaru na ruce s klasickými ubrousky, to je prosím 100% servis. V podniku hrála příjemná relaxační hudba, nábytek byl stylový a moc pěkný. Vše bylo dobře osvětlené, čemuž napomáhaly kompletní prosklené stěny směrem do ulice, což bych na jednu stranu ale označil za jistý nedostatek, protože nemám rád, když na mě mohou lidé z ulice v restauraci vidět. Tedy co se prostředí a vybavení týká je to velmi silných 9/10.
Pánové si objednali jídlo a pití, já díky své přísně dietě zůstal pouze u nápoje. Ovšem i ta limonáda za 55,- Kč / 2,13 EUR byla vynikající. Parádní a osvěžující kombinace čerstvého ovoce, šťávy, ledu vody a máty. Tady jasných 10/10
Během oběda jsme probírali osobní životy, práci, anime i probíhající Advík. Domluvili předběžně termín dalšího možného setkání, protože jen dvě do roka jsou asi opravdu málo, obzvlášť když si i po těch dvou letech máme pořád co říct. Zkrátka zažili velice příjemné chvilky s dobrým jídlem a pitím na kouzelném místě. Bylo až škoda, že musíme zase zpátky, protože se tady opravdu skvěle sedělo. Tento podnik rozhodně doporučuji!
„Když někdo stráví přespříliš času cestováním, nakonec se stane cizincem ve vlastní zemi.“(René Descartes)
Na Advík jsme se vraceli ve skvělé náladě, posilněni a připraveni na další vědomosti a zajímavosti, které nám měla přinést přednáška o Japonsku. Již osmá návštěva této Země se proměnila ve velmi zajímavý, zábavný i poučný cestopis, který odpověděl na otázky, co na cestu potřebujeme a také co všechno se tam dá zažít a to i když už tam jedete po osmé. Pro mě, který sním o tom, že bych se tam také jednou vydal, to bylo poučné i zajímavé a mrzelo mě, že jsem díky jisté nervozitě nenašel odvahu k tomu, zeptat se přednášejícího, jak obtížné by bylo pro někoho s mým zdravotním stavem a přísnou dietou najít si tam vhodnou stravu. Kdo ví, možná příště až půjdu na přednášku o Japonsku podesáté (přednáška "podeváté" byla již o 2 hodiny později)... Potěšila i přítomnost jednoho pána v první řadě (podle mě to byl ten samý, co nám dával spoustu zajímavých faktů o Japonsku už před Grekovou přednáškou na Akiconu 2018), který měl také pár zajímavých zážitků.
„Rozloučení těžké jest, však v něm je život!“ (Jaroslav Vrchlický)
Po této přednášce se můj čas na Advíku začal naplňovat. Telefon od kolegy z práce, že je na cestě, mohl nyní přijít každou chvílí. Honza i Ryuu mě v těchto chvílích podpořili, nebo to možná bylo jen tím, že na programu sami nic neměli a tak jsme se vydali nejprve na obhlídku zdejšího merche, kde jsem se ujistil v tom, že jeden vyhlídnutý předmět prostě musím zakoupit, jako památku, ale i z praktických účelů.
Poté jsme se vydali na zdejší hřiště, kde jsem si dal výbornou malinovou limonádu a ještě naposled s kamarády rozebíral celou akci, jak se mi nikam nechce a že si nejspíš ještě skočím něco rychle koupit. Telefonát přišel zhruba v 15:25 a dal mi posledních asi 20 minut do odjezdu. Dopil jsem a s kamarády se odhodlaně opět vydal najít ten krám se suvenýry, kde se nacházel mnou vybraný kousek. Chvíli nám to trvalo a dnes již podruhé jsme na chvíli zabloudili ve zdejších katakombách (ta škola je velká a prostorná, ale ty chodby jsou úzké a všude jsou schody - přesto zatím jedno z nejlepších festivalových míst).
Nakonec jsem však ten správný krám našel, předmět zakoupil a nechal se s ním i vyfotit. Až mi Ryuu tu fotku pošle, tak se dozvíte co jsem si pěkného koupil a proč to byl tak super nápad. Nebude to nějaká úžasná story, ale jako doplnění k tomuto reportu, proč ne? Zatím můžu jenom dát malou nápovědu, i když pokud jste na Advíku byly, možná jste si toho také všimli...
Ještě než kolega z práce dorazil jsme si šli na chvíli sednou na "předVík", naposledy jsme si popovídali a zrovna když jsme zase byly v nejlepším zazvonil (zvonec a pohádky je konec) telefon - kolega byl na místě. Rozloučil jsem se, slíbil, že se uvidíme buď na smluveném posezení u čaje a nebo na říjnovém AkiConu.
Došel jsem za kolegou do jeho nádherného Mitsubishi, které se sem taky nějak podivně hodilo. Naposledy pohlédl na Advík, který mě opravdu honě bavil, podíval se na oblohu a řekl si, že lepší počasí jsme si vlastně taky ani nemohli přát a spolu s kolegou se vydal na narozeninovou párty vstříc dalším velkým zážitkům a dobrodružstvím ---- ale to už je jiný příběh...
Níže budou doplněny jako již tradičně odkazy na reporty mých dvou "bratrů ve zbrani", až se také vymáčknou...
Druhý milník dosažen...
aneb 500+ obsahů...
Kdo by to byl čekal, že se z psaní obsahů stane takový můj malý koníček a že za nějakých 5 let jich dokážu napsat víc jak 500. Přitom to začalo všechno tak nevinně a celé to byla spíš jen taková souhra podivných náhod...
Když jsem se sem v roce 2014 přihlásil, tak jsem měl v plánu si tu udělat takovou malou sbírku svých hodnocení, přehled toho, co jsem viděl. Nechtěl jsem se nějak víc zapojovat, byl jsem ještě otrávený z anglického portálu AnimeCrazy, kde jsem několik let působil, psal recenze, hodnotil i velmi aktivně diskutoval (samozřejmě pouze o anime) a jednoho dne to všechno kvůli copyrightu (protože tam měli i anime on-line ke shlédnutí) a dalším důvodům prostě bez varování smazali...
Také jsem si všiml, že když si budu nechávat přehled toho co jsem viděl na Facebooku, tak i zde se stránky pořád mažou a mění a tak mi ten přehled asi nebude k ničemu, navíc to přidávání nových filmů a seriálů sem i otravovalo některé mé "přátele". No a tak jsem tady!
Když jsem sem naházel během několika dnů víc jak 1000 hodnocení k věcem, které jsem do té doby (tehdy mi bylo nějakých 28 let) už viděl, tak jsem si všiml toho malého žlutého obdélníku, který mě vybízel k tomu, abych spustil test filmových znalostí a získal práva komentovat!
Nešel jsem po komentářích a ta upomínka mě tam spíš otravovala a tak jsem to jednoho dne prostě naklikl a začal. Měl jsem možná štěstí na otázky, nebo mám možná ve filmech opravdu přehled, kdo ví, každopádně jsem jedním z mála uživatelů (alespoň mi to tak přijde, když si pročítám zdejší diskuze), kteří prošli testem filmových znalostí!
Nebudu lhát, dost mi to tehdy polechtalo ego a samozřejmě přišlo takové to - "když teď můžu komentovat, tak proč toho sakra nevyužít...".
První komentáře jsem psal k věcem, které jsem dropnul bez hodnocení. Proč? Protože jak píšu na profilu, chtěl jsem mít někde zaznamenané, že tohle jsem taky viděl, že jsem se na to vykašlal a hlavně proč. Zkrátka aby se mi nestalo za půl roku, že omylem něco, co jsem zahodil, začnu sledovat znovu. Takový byl můj plán, hodnotit hvězdičkami a to co nemám v plánu ohodnotit okomentovat. Vydržel celých 7 dní!
Za tu změnu může anime Invaders of the Rokujyoma!? a samozřejmě jedna z mých největších anime lásek, roztomilá Yurika.
Je to první anime, ke kterému jsem napsal komentář až po dokoukání a je to i první anime, ke kterému jsem později napsal obsah. Proč? Protože mi přišlo krajně nespravedlivé, co o tom anime ostatní psali a bylo mi líto, že tam ten obsah není...
Zkrátka asi po 2 měsících, kdy jsem psal nějaké ty komentáře a kdy se vše začalo zvrhávat od "občas se k něčemu vyjádřím, protože můžu", k o"komentuji všechno co jsem viděl, protože můžu", jsem si začal všímat, jak jsou profily nových anime sérií bez plakátů a obsahů prázdné, vrátil jsem se k anime o Yurice a viděl, že tady také nikdo nic z toho o čem to je nenapsal. Tehdy jsem se rozhodl a poprvé využil služby "doplnit informace". První jsem odeslal plakát a podklady do zdejší galerie - ano, byla to i první galerie, kterou jsem vytvořil / dohledal a odeslal. Pak jsem napsal svůj první obsah!
Napsal obsah je možná silné slovo. Ony ty první dva obsahy co jsem tehdy napsal vznikaly v podstatě tak, že jsem vzal anglický obsah, flákl ho do Google překladače, zkopíroval přeložený text do Wordu a celé to "učesal", aby věty dávaly smysl (což z toho = ta úprava, ale dělá opět moje autorské dílo...). Přesto je to na těch obsazích hodně vidět, jsou tak zatraceně kostrbaté!
Mluvím o prvních dvou obsazích ?!? Vlastně jsem tehdy "napsal" hned 3. Kromě obsahu k Invaders of the Rokujyoma!? jsem ten den totiž napsal ještě obsah k anime Himegoto a také obsah k Mahouka Koukou no Rettousei, ten jsem ale omylem vložil k jinému anime, zkrátka stala se drobná chybička a já začal poté, co byly obsahy schváleny panikařit. Psal jsem tehdy žádost na zdejší diskuzi o BUGZ, psal nevím kde všude, aby to někdo opravil... Naštěstí se mi o den později ozval Dont tu chybu opravil a tehdy začala naše výtečná spolupráce, která trvá dodnes!
Potěšen, že jsem měl své první tři obsahy a poučen o tom, že není dobré obsahy prostě jen krást z jiných stránek - oni mi tehdy totiž i jeden obsah k jednomu normálnímu hranému seriálu (na jméno si už nevzpomenu) zamítly, protože jsem ho sprostě zkopíroval ze stránek, kde jsem na něj koukal - jsem o den později napsal svůj opravdu první ryze autorský obsah. Žádné obyčejné překládání, prostě jsem psal o tom, co jsem viděl a smíchal to z oficiálním obsahem v Angličtině, obsahem z Wikipedie a vytvořil něco nového a vlastního. Tehdy vznikl obsah k Shingeki no Bahamut: Genesis, vlastně už druhý, protože když si přečtete můj komentář, tak ony ty první věty by se daly klidně také použít jako obsah...
A světe div se, ještě toho dne si i Dan všiml, že některé moje komentáře začínají větami, které by se daly použít jako obsahy. Takže třeba obsah u Amagi Brilliant Park byl původně součástí komentáře a Dan mi napsal, jestli to může použít. Po vyvěšení jsem ten komentář samozřejmě přepracoval, aby tam stejná slova nebyla zbytečně 2x. Bylo to tvůrčí opojení, ale i tyhle malé drobnosti, tedy že si někdo všiml toho co píšu, co vedlo k tomu, že mě obsahy začaly bavit a jejich množství začalo hodně rychle růst až jsem se dostal až sem...
Během těch uplynulých let jsem narazil i díky tomuhle na spoustu zajímavých uživatelů (Scalpelexis, Bergenia, Harroc....), kteří dokáží napsat lepší obsahy než já a někteří jsou dodnes i díky tomu mezi mými oblíbenými uživateli.
Speciálně musím vyzdvihnout EMIU - píše naprosto geniálně, pořád je se svým počtem obsahů poblíž tomu mému, takže si občas i připadám, jako kdybych s ní soutěžil a když jsem měl jednu dobu někdy v roce 2016 tvůrčí krizi, tak mi připomněla, že je dost možné, že když ty obsahy nenapíšu já, tak je taky nemusí napsat nikdo, takže jsem si vzpomněl na jeden z důvodů, proč je vlastně píšu - aby u těch seriálů něco bylo!!!
Jako další velkou odměnu za ty roky beru, že se moje obsahy objevují na nejrůznějších dalších místech. Když se můj obsah třeba objeví na Akihabaře (+ třeba tady) nebo na různých stránkách s anime titulky, tak mě to vždy potěší (otázka je, jestli to těší i ČSFD) - tedy pokud je správně uvedeno, že je to můj obsah. Viděl jsem i případ, kde jsem byl i já sprostě vykraden (a pod mým obsahem bylo cizí jméno), takže asi karma za to, jak jsem jednou zkoušel krást já...
No a pak je tu i jedna zábavná kauza, aneb Skačkané prázdniny. Když ten film vyšel na Slovensku, tak si prý samotná televize JOJ můj obsah přivlastnila a vydávala ho za svůj, než si později napsali obsah vlastní... Na konkurenční databázi si dodnes myslí, že Jeoffreyho výtvor je "oficiálním textem distributora" a možná že i je, já žádné legislativní kroky proti nikomu nepodstupoval, protože bych pak musel vysvětlovat, jak jsem napsal obsah několik měsíců před samotnou distribucí a kde jsem k tomu filmu vlastně přišel... Každopádně jestli někde existuje nějaký hmotný nosič (DVD, Blu-ray) na kterém je můj obsah, tak bych si ho strašně rád koupil...
Ale dost už s tímhle grafomanským výplodem, to hlavní jsem tu myslím už napsal, ale pro jistotu ještě jednou.
Konečně mám víc jak 500 obsahů, pokořil jsem druhý cíl, co jsem si letos dal a děkuji Danovi (Dont) za dlouholetou spolupráci, EMIE a ostatním za motivaci do psaní a také všem co ty obsahy čtou!
Díky a až jich bude jednou třeba 1000, tak sem zase něco napíšu...
Relaxační píseň - "The sore feet song"
A když jsme tak u té hudby, tak znám i jednu geniální relaxační píseň! Mushishi je stále jedno z nejlepších anime co jsem kdy viděl, atmosféra toho anime se nedá popsat a stejný je i první opening, který se zde objevil...
Motivační píseň - "We were born to make history!" - další hudební okénko...
Tak motivační formuli už tady mám, mám tady i nějakou tu ideální píseň do sprchy, ale jak se člověk má třeba nabudit na životní výkony v práci? Odpověď mi už dávno přineslo jedno anime od kterého jsem toho tehdy příliš nečekal, ale nakonec bylo pro mě osobně asi největším překvapením roku 2016. Z té písničky motivace a náboj prostě úplně priští a i samotný text je taky plný odhodlání, no a ty smyčce! Chtěl jsem tady tu píseň mít už delší dobu, ale díky copyrightu se na Youtube nikdy moc dlouho neohřála (snad teď už vydrží)... Každopádně tady je, jedna z nejlepších motivačních písní, které mi anime přineslo - vždyť každý z nás byl přece zrozen pro to, aby vytvářel historii!