Everyone

Nečekaným přínosem z funkce "Spřízněných duší" byla pro mě skutečnost uvědomění si, že holduji (u filmů) dramatům, thrillerům a seriály mám rád spíše komediální. Ačkoliv to člověk tuší, tak čísla nelžou a nezávislé potvrzení nikdy není marné.

Stepan Prokof'jevič Timošenko

Martin Hilský

Cyril Höschel

František Koukolík

 ..........

Osobně bych uvítal hodnocení dle filtru věku. (pubertální vs. zralý vkus)

Nalezení uživatelů dle žánru (když se někdo dívá téměř pořád na horory, tak jeho komentáře budou mít asi jinou váhu, díky přehledu, než člověk, který je zhlédne jen svátečně - z toho plynou jejich zasvěcenější komentáře, nebo tipy na filmy, resp. nevšední, byť kvalitní, kousky)

Dále filtru, který by zohledňoval počet hodnocení. (jaký vkus má člověk, který viděl 100 filmů, resp. nějaké televizní estrády, které mají stejnou váhu z pohledu sčítání, oproti člověku, který viděl 5 000 filmů v kině, když to přeženu)

*****

Reflexe praktik nacistických výzkumů, která se stále (byť v mírnějším podání - tedy nikoliv humánně) aplikuje téměř po celém světě. Největší potírání svobod a práv člověka - větší stigma než u vězňů. Ponižování, zlomení vůle, lhaní. Vše jen za účelem profitu. Komplot farmaceutických společností a psychiatrické pseudovědy, která má ve své historii, která se přelévá i do současnosti tolik utrpění a bezpráví, že je jednou z největších trhlin demokracie, v zákoně zaštítěnou lékařskými-vědeckými přístupy a procedurami. Podívejte se na dokument (který nevím, proč, není ani zde v databázi - vážně zvláštní), který ve své první části propojuje první kroky od založení této pseudovědy, kterou pak propojuje s Darwinem, přes eugeniku, hlavně přes prakticky 3. říše, kterou to bohužel nekončí, ale pokračuje, jen lépe ustráženo a s čím dál větším vlivem, díky farmaceutickému průmyslu dodnes. Druhá část se věnuje osobním příběhům osob, které byly postižení těmito neomezenými pány, kteří ovládají nejen soudnictví, policii, ale i školství a samozřejmě i lékařství. K čemu takový obor? Ještě jsem neslyšel o osobě, kterou by tento obor vyléčil. Psychiatrii zrušit a z psychiatrům omezit práva, resp. srovnat s psychologií.

http://gloria.tv/?media=409040&language=cmurv3vAUzX

Nevíte někdo, kde jsou nějaké žebříčky "nejlepších" filmů (je to možná trošku troufalost to psát sem, nicméně, mnoho uživatelů má zde odkazy na mnoho stránek, tak vlastně proč ne) pro mou inspiraci...ale takových, které splňují následující kritérium ve smyslu: "národ sobě", tj. nejlepší filmy dle Čechů pro Čechy (očekává odpověď www.csfd.cz), ale pro jiné státy než je ČR, SR, USA? např. tedy to nejlepší filmové z Polska pro Poláky, apod. (mezinárodní databáze, popř. národní (nečeská) databáze je jedna věc, i zde jsou často dohledatelné, ale např. na nějakých x-stém místě, ale pro odhalení "národních, ne zrovna známých, filmových klenotů" mi to přijde jako elegantní vodítko)
Díky za inspiraci.

Jak hodnotím a proč to sem vůbec píšu?
Hlavním důvodem je stabilita hodnocení napříč žánry a s tím související splnění určitých kriterií, ktere jsou rozepsány vždy za symbolem hodnocení (hvězdičky) - když něco ohodnotím například dvěma hvězdami, tak co to vlastně při zevšeobecnění říká.

Zároveň si uvědomuji, že každý hodnotí dle svého metru (ve smyslu nemožnosti přenést subjektivní hodnocení do obecné roviny a objektivizovat hodnocení obecně - každý používá hodnocení odlišně, dle sebe = nesjednocení měr a vah; ten samý problém je s vysvědčením u žáků škol - známky x slovní hodnocení; resp. obecně problém u špatně kvantifikovatelných objektů - proto bylo vymyšleno spousta multikriteríálních metod, ale kdo by se s tím tady z laiků chtěl zabývat, kor když viděl něco, co bylo jednoznačně a většinově chápáno jako odpad!, zároveň by to vyžadovalo hlubší znalosti filmu od všech hodnotitelů a relativizovat jednotlivé váhy, což je věc nelehká, např. při špatně formulovatelných kritériích, což je i tento případ, a to nemluvím o následné relativizaci - přiřazením vah k oněm kritériím, ale od čeho bychom pak měli filmovou vědu a odborníky; je ale pravdou, že vedle hvězdiček existuje i komentář, který tento nedostatek potlačuje, ale primárním hlediskem, který posouvá film na žebříčcích, zůstává číslo, což je právě hvězdička) a každý chápe např. ty dvě hvězdičky po svém, proto se snažím vnést, alespoň pro MÉ připomenutí, do subjektivity hodnocení trochu objektivity ve smyslu obecných, i když ve zkratce rozepsaných kritérií, které vystihuje dojem z filmu = hodnocení. Holt faktor technického vzdělání a tedy i přemýšlení - zejména matematické jednoznačnosti - který mě vede k nutkání o snížení entropie a mlhavosti používaných pojmů, který se v tomto případě schovává za symbolem hodnocení.
Není vyloučeno, že zrovna můj náhled na hodnocení je minoritní oproti podhledu majority (nebo těch, kteří se nad výše napsanými řádky nikdy nezamýšleli - např. někdo si myslí, že hodnotil nízko, ale udělil oproti jinému vysokou známku, i když oba dva by se na hodnocení plně shodly, zkrátka mají jinak posazené hodnoty pro hodnocení), ale síla velkého vzorku (hodnotitelů) díky zákonům panujících ve statistice - chápejme jako ve velkých počtech - se sama postará o objektivizaci, ale míra nezávislosti - základní kámen - (hodnotitelů) je potlačena například diskuzemi nebo zobrazením výsledků hodnocení ostatních před vlastním hodnocením dotyčného apod., což deformuje nezávislost a tím objektivitu směrem k průměrnému chápání kvality či dojmu, což by avizovalo, že základní premisa se dostala do sporu a tím se vše vyvrátilo a i vyřešilo, avšak průměr není při nezachování nezávislosti objektivní, tak jako jakýkoliv jiný statistický ukazatel a tedy to celkově neřeší onu podstatu neobjektivity...Tato věc nemá zkrátka jednoznačné řešení, proto je nutné brát výsledky s rezervou, pouze orientačně a ne např. posuzovat film, který pokud dosáhne 85%, tak nemusí nutně znamenat, že je lepší než s 80%, tzn. spoléhat se na vlastní rozum a ničemu krom věcí, které mají položen základ v jasných axiomech, plně nedůvěřovat. Proto i nějaké žebříčky nejlepších filmů jsou víceméně zcestné a to nemluvím o tom, že většině hlasujích není ani 20 let, což absolutně není reprezentativní vzorek (rovněž statisticky důležité) a těch zkušeností je pomálu a hodnotit filmy o nějakých krizích středního věku nebo o blížící se smrti, které spousta lidí viděla, ale 90% z nich bylo puberťáků, tak hodnocení není absolutně věrohodný. Ale to samé by se dalo říct o filmu z 18. století nebo z války v Iráku, což jsou věci, které jsou nezávislé na věku, protože tak dlouho nikdo nežije a v Iráku byl málokdo nebo politolog či arabista se v hodnocení lehce ztratí - ani tuna cukru v mořské vodě neovlivní její chuť. Každý hodnotí dojmy a jen málokdo při hodnocenní může zapojit racionální uvažování a to je právě ten problém na který jako technik narážim a ze kterého vnitřně šílim, ale ten je bohužel z otázek filozofických o vnímání světa filmu - rozum x emoce, a z otázek systémových věd vnímání holistické (celostně) x detailní, atd...obecně ve všech oblastech až na odborníky nikdo danému předmětu vycházejí z bádání výsledky, které jsou interpretovatelné pouze pro ně (a to můžu ještě mluvit za teorii z přírodních věd - kde lze mluvit o jednozančnosti -) a to ještě po x-letech tvrdého studia na všech stupních VŠ a případně dále speciálizováného výzkumu - a proč by tomu tady mělo být jinak, i když si spousta lidí myslí, že něčemu rozumí, ale vědí prd, i když se jich to dotýká...málokdo si o sobě myslí, že je hloupý (srovnává se s ostatními), pokud se srovná sám sebou v časovém odstupu, tak si to musí logicky myslet zcela jistě každý a to se dá aplikovat, pro každou novou myšlenku, kterou získame oproti srovnávanému času (pokud nezapomeneme - coz nezjistime, protoze to uz nevime:-) ), což vede k přesvědčení, že pro člověka je i veškerá snaha o odbornost s přibývajícími poznatky marnější a kdo něčemu rozumí = pár lidí, kteří pokud budou hodnosti, tak se stejně v hodnocení ztratí a komu a jak to ti moudří povědí, aby to druzí pochopili a to ještě ve velkém měřítku, tak aby na ten daný obor použít statistické metody...
Máločemu dobře rozumíme, ale každý má názor - takže rozum je v tomto případě minoritním ukazatelem, pokud je člověk nevhodně emočně naladěn na film, na který se chystá, tak si jistě udělá špatný obrázek, tak i to je značně relativní, zkoumat detaily u filmu je náročné, kolik lidí si filmy pouští několikrát a navíc v blízkém časovém rozpětí - protože jinak nám díky selektivní paměti stejně detaily uniknou a zkoumat něco opravdu holisticky, tak na to je potřeba mít komplexní přehled a nezaujatě srovnávat, tak kdo je pak nositelem kompetentního hlasu? kdo vůbec? Co říká to bílé číslo v červeném poli? Jo, s čísly a jejich reprezentací se dá dobře pracovat, kor v rukách nějaké autority s vysokou mírou kompetence a vlivu. Pro mě osobně, podle toho, co jsem napsal vlastně nic neznamená a hodnocení mé a ostatních je k něčemu? Je to je číslo bez významu? Skutečně, tak proč můj dojem o kvalitě filmu většinou koriguje s většinovým názorem? Jsem i já tak ovlivnitelný názorem ostatních? Možná, ale snažím se, alespoň vědomě nebýt!
Když jde člověk po podstatě a proniká hlouběji a hlouběji, tak stejně si musí říct ono sokratovské "Vím, že nic nevím!" A tak je to se vším....

Tak k tomu hodnocení aneb jak to vidím JÁ:

odpad! 0-10%     život je krátký na takovéto stupidity, masochistický způsob zábavy

* 10-30%     pokud chce človek rychle usnout, prosím; druhé zhlédnutí nepřichází dobrovolně v úvahu

** 30-50%   neoriginalní plytký snímek, který během celé své stopáže nepřekvapí až nudí; zítra už nedokážete pro nezajímavost říci o čem to vlastně bylo

*** 50-70%     zajímavý film na zajímavé téma, myšlenka dobrá, provedení horší; u tohoto snímku se docela dobře pobavíte

**** 70-85%     zhlédnutím těchto filmů se něco dozvíte, něco pochopíte nebo se upřimně zasmějete - zkrátka filmový zážitek

***** 85-100%     tak tyhle filmy jsou unikátní; mají své nezaměnitelné kouzlo, svého jedinečného ducha; přirostly nám k srdci; filmový šafrán :-)

Že bych si něco pustil...