Immortal17

Stephen King je nazýván králem moderního hororu. V současnosti patří mezi nejprodávanější a nejproduktivnější spisovatele na světě.

Během své třicetileté spisovatelské kariéry vydal na 40 knih, jichž se dodnes prodalo více než 300 milionů výtisků. Takže určitě stojí za zmínku.

Nepochybně všichni znáte zfilmovaná díla tohoto spisovatele, scénáristy, režiséra i herce jako jsou např. The Shawshank Redemption, The Green Mile, Dolores Claiborne, Rose Red, Hearts Of Atlantis, Thinner, Apt Pupil, Salem's Lot, Misery, Carrie, Dreamcatcher, The Sceleton Crew (The Mist 2007), Cristine, Cujo, The Shining, a to je pouze drobná část všeho.

Stephen Edwin King se narodil 21. září 1947 v Portlandu (Maine). Byl překvapivým přírůstkem do rodiny, protože jeho matce bylo řečeno, že nemůže mít děti. Jeho rodiče Donald a Nellie zažívali období manželské krize, a když byly Stephenovi pouhé dva roky, jeho otec, podomní prodavač Electroluxu, si odskočil pro cigarety... ale už se nikdy nevrátil. Stephen King od té doby svého otce již nikdy neviděl.

A kdy a kde se vlastně ve Stephenovi zrodila vášeň k hororové tvorbě? Stephenův zájem o horror začal v roce 1959(nutno podotknout, že mu tehdy bylo jen 12 let), kdy našel v domě své tety krabici starých sci-fi a hororových časopisů. Inspirován takovými spisovateli jakými byli Howard Phillips Lovecraft, Robert Bloch nebo Jack Finney, začal mnohem více uvažovat o psaní horroru a později toho roku vydal povídku Byl jsem mladým vykradačem hrobů (I Was A Teenage Grave Robber). Navzdory této rané publikaci se mu naskytla první profesionální zakázka až v roce 1967, kdy Startling Mystery Stories koupili jeho povídku "The Glass Floor".

Stephen King odmaturoval na střední škole v roce 1966 a pokračoval na Mainské univerzitě v Oronu. V době studií potkal svou budoucí manželku, Tabithu Spruceovou. V roce 1970 získal titul bakaláře angličtiny, a v roce 1971 si vzal Tabithu.
Začal pracovat v závodní prádelně, pak se stal vrátným, a na podzim roku 1971 učitelem angličtiny na Hamdenské veřejné škole v Maine. Nebyla to dobře placená práce, takže měl problémy se splácením účtů. Psal kdykoli, když zrovna nepracoval a v roce 1974 konečně vydal v nakladatelství Doubleday Carrie, po tom, co za tuto knihu, kterou zachránila před odpadkovým košem Tabitha, získal zálohu 2 500 dolarů. Carrie znamenala okamžitý úspěch, a film, natočený podle ní v roce 1976, se stal neméně populárním.

Přijetí románu Prokletí Salemu, původně nazvaného "Druhý příchod" jakožto Kingovy druhé knihy bylo dostatečné na to, aby dalo Kingovi nálepku spisovatele hororů, ale nezdálo se, že by ho to trápilo. Pozdější prodej práv na dotisk u NAL mu vydělal polovinu z 500.000 dolarů prodejní ceny.
Kingovým třetím románem, který přišel do tisku, bylo Osvícení, inspirované víkendovou návštěvou jednoho hotelu. Stephen a Tabitha se rozhodli strávit víkend bez dětí v Stanleyově hotelu v Estes Parku. Jako mnohokrát předtím i potom, použil King skutečné postavy z hotelu, včetně Gradyho, hotelového barmana. King řekl: "Do postavy Jacka Torranceho jsem byl schopen vložit řadu svých nešťastných agresivních popudů..." Tímto románem si definitivně připsal přízvisko spisovatele hororů. Když vydávali Mrtvou zónu, byla obálka mnohem přitažlivější pro oko, a kniha samotná měla lepší vzhled a atmosféru než knihy vydané Doubledayem. Od té doby vydal více než 30 románů, a tiskem prošlo přes 100 milionů kopií.

  Nyní se zaměřme na Kinga, jako člověka. Zatímco mnozí z jeho nesčetných fanoušků jsou více než jen trochu výstřední, spisovatel sám se zdá být téměř promyšleně normální. Na sobě nosí Levisky, v náprsní kapse má kuličkové pero, dívá se na baseball a pije Pepsi. Žije poklidně v Bangoru, v Maine se ženou a dětmi. "Má žena, mé děti - mě vidí z jedné stránky," říká King, "ale když píšete, něco se stane - něco, co není normální. Ať už jsem kdokoli, když jdu okolo vás, je to jeden člověk. Ale někdo jiný píše ty knihy." 

V roce 1999 Stephena Kinga porazilo auto a tato nehoda si vyžádala dlouhou a těžkou rekonvalescenci. Tato situace se odrazila v řadě momentů jeho následující tvorby, kterou musel kvůli ní značně omezit. Nicméně se s vervou pustil do práce a výsledkem jsou romány jako Pavučina snů nebo Černý dům.

A takhle bych mohla pokračovat do alelujah.

Nyní se nejvíce těším na filmové zpracování děl jako jsou "The Dark Tower", "Joyland" a "Cell."

Kingovi fanoušky určitě uvítají malý úryvek z novely "Joyland"( Lunapark):

 

"Máme tady strašidelnej zámek, jmenuje se Dům hrůzy. Stará Róza se k němu nepřiblíží na míň než padesát metrů. Nenávidí strašáky a mučírnu a ty nahraný skřeky, ale hlavní důvod je ten, že se bojí, že tam možná opravdu straší." "To myslíte vážně?" Ale tohle je jenom jedna z těch otázek, které člověk vyhrkne, když ho něco zaskočí. Poznal jsem, že mluví vážně. "Pověděl bych ti ten příběh, ale už mi končí pauza. Zeptej se Shoplawové. Pokud jde o lunapark, Emmalina Shoplawová ví víc než já. Dalo by se říct, že je v tomhle oboru úplná vědátorka. Ve srovnání s ní jsem nováček." "Není to náhodou vtip? Špek pro nové zaměstnance?" "Vypadám, že vtipkuju?"

 

Anotace:

Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů. Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky. První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje.

 

                                                      „Vymýšlíme horory, abychom se vyrovnali s těmi skutečnými."

                                                                                                  (Stephen King)