Metalicum

QT se ve svém žánru blíži k dokonalosti. Ve svých filmech se nebojí vůbec ničeho a dává vám všechno hezky po lopatě. I když v jeho filmech není násilí zobrazováno vždy přímo, ze scén máte větší potřebu ucukávat hlavou, než kdyby tomu bylo jinak. Zároveň se nás snaží utopit v častých, zdánlivě nesmyslných, dialozích, po kterých pak z ničeho nic přijde ta akce. Dobře tak napodobuje reálný život. Zároveň stejně jako režisér je i filmový fanda a v jeho filmech se tudíž objevuje přehršle odkazů na filmovou tvorbu. Na jeho filmech jsem vyrostl a je pro mě Nr. 1.

Aronofsky je podle mě nejtalentovanější tvůrce naší doby. Už od experimentálního debutu se veze na vlně nezávazné energie, vkládá jí do svých děl a ty mají díky tomu až neuvěřitelnou sílu. Divák sedí jak zařezaný a ani nedutá, jenom sleduje neustálou gradaci a nakonec naprosto oněmí stržen drtivým závěrem. Aronofsky není dokonalý filmař jako např. Fincher. Ale zato má invence a filmařské odvahy na rozdávání.