slunicko2

1)  Musím film vidět a pamatovat si ho. Abych mohl komentovat nějaké dílo, musím ho nejdříve vidět. Zdánlivě samozřejmou pravdu zde leckdo nedodržuje. Moc si na to nevzpomínám, viděl jsem film, když jsem byl malý, ale vím, že to byla pecka. A tak dávám 5* a připojuji tento duchaplný komentář. Řekněte sami, kolikrát jste něco podobného tady četli. Oceňuji skvělou autorovu paměť, zvláště když vezmu v úvahu, že si sám obsah mnoha snímků nepamatuji už po pár dnech. Pokud mě od zhlédnutí díla oddělují měsíce nebo dokonce roky, pak se nejdříve na film znovu podívám a až potom vynáším soudy.

2)  Musím film (seriál) vidět celý. Abych mohl komentovat nějaké dílo, měl bych ho vidět celé. Stovky, možná tisíce komentů jejich autoři v tvůrčím zápalu sebestředné projekce vlastního ega zveřejňují ihned po zhlédnutí prvního dílu (zvláště pikantní je to u seriálů, které mají dílů desítky či stovky). Se sebejistotou hodnou lepší věci pak dílo s rozmachem hodnotí, tvůrce a herce posílají do nebe či do pekel a to všechno činí v podivné iluzi, že snad takový koment bude někomu k užitku. Nebude, není a nikdy nebyl. Podobné výrony chorobných duší popisují pouze a jedině vlastní bezradnost a egocentrismus. A to nemluvím o tom, že mnozí píší podobný koment už po prvních deseti minutách, což je zřejmě čas, který jejich geniálnímu mozku poskytuje dostatek informací k uvedenému závěru.

3)  Co když je to odpad od pohledu? Nicméně připouštím, že jsou filmy či pořady, u nichž je nedostatek intelektuální úrovně (a nejenom intelektuální) patrný již po zhlédnutí prvního dílu či snad i dříve. Pak ovšem považuji za férové vůči ostatním divákům napsat, o co jde, kolik jsem viděl a proč to považuji za takové či onaké. Nebo nemusím psát nic. Pokud komentuji, má divák právo na to vědět, jestli jsem film viděl celý anebo ne a co přesně mě opravňuje k prezentovaným závěrům.