Bachy

October 12th, 1985. Tonight, a comedian died in New York.

 

Je psychicky možné milovat Rorschacha nakresleného i zfilmovaného. To je fakt. Akceptuje to. Po mnoha pokusech jsem učinil tento závěr a již ho nehodlám měnit.

Zarputilý fandové předlohy s dávno vymytým mozkem by mě zřejme upálili, ale mé první otevření velkého žlutého komiksu Watchmen se odehrálo až po zjištění, že se točí jeho filmová verze. Nyní je čas na hození kamene a případné úšklebky. Možná jsem tedy přišel o určité uzrávání pocitů ze čtení. Nezájem, mám vlastní zážitek. Pár hodin po dočtení slov z nepohyblivých, ale propracovanějších Strážců, rozkoukávám druhou verzi. Verzi, která se již stihla ukázat v několika kinech a odnesla si (přes původní brutální skepsi) zatraceně příznivé recenze. Takže, dočtu jedno, rozkoukám druhý, skočím si koupit žlutej odznáček a svět je kompletní. Tříhodinová stopáž ovšem zdaleka netrvá a nikdy netrvala tři hodiny. Do délky filmu zapomínají tvůrci připočítat přestávky na kafe, toaletu, další kafe a přestávku s účelem odpočinku. Ve výsledku se tedy dostáváme, alespoň u nás v soukromém kinu u postele, na nějakých 5 hodin s mozkem pobírajícím jeden dlouhý příběh. A matematika ještě nění u konce. Přidejte další znamenénko "+" a za něj dosaďte ranní vstávání, během nejž jsem dočítal poslední bubliny předlohy. A pak ještě jednou "+", protože ačkoliv titulky již skončili,  den se Strážci nikoliv. Zážitky a dojmy je potřeba okamžitě někomu zprostředkovat. A když nemáte komu, tak si je alespoň řádně protočit hlavou sem a tam. Stejně jako mám za s sebou tzv. "týden s Kmotry", "3 dny s Eastwoodem" nebo "maratón Johna McClana", mohu momentálně přidat "Výmazový den s Watchmeny".

Pokud vlastníte sběratelskou povahu, jste nebohý úchyl. Tedy v případě, že jste ve stejném stádiu jako já. Odolat koupi komiksu (cena až 1000 korun), či dvou diskové verzi Zacka Snydera (steelbook také za tisíc? Fuck!) je bolest. A pro zmíněné sběratele je zatraceně velký problém sject s kurzorem myši z tlačítka objednat, na červený křížek,který zlověstně ukončuje jak webový prohlížeč, tak i choutky nepříliš finančně zajištěných nerdů. Jako u většiny prodkutů z pekelných dílen bezcitných zmetků, končím pohledem na poličku se soškou Arnolda. Tento pohled prozatím stačí. Prozatím..na komiks stejně jednou dojde. A Alan Moore se spokojeně směje. Vidím ho