freddy

Když se koukám do mého Deníčku zde na ČSFD, zjišťuji, že poslední záznam jsem přidal před 4 lety, když jsem se ohlížel za Art Film Festem v Košicích. Tehdy jsem věřil, že za rok se do Košic vrátím. Nejrůznější faktory způsobily, že během uplynulých tří let se konal jen jeden ročník festivalu, a to ještě zkrácený jen asi na 5 dní. Teprve letos, v roce 2023, proběhl po čtyřech letech první plnohodnotný ročník a já jsem rád, že ČSFD jako mediální partner byla u toho a já spolu s ní. A to je už pádný důvod vytvořit po čtyřech letech nový deníčkový příspěvek.

Zatímco před čtyřmi lety jsem neměl s čím srovnávat, nyní srovnávat mohu. Předně se budu opakovat v tom, že Košice jsou nádherné město. Už jsem nevěřil, že se sem ještě někdy vrátím, a tak jsem si užíval, že se mohu znovu procházet po Hlavnej ulici, že znovu vidím Dóm svätej Alžbety, že se mohu vrátit do stejného hotelu, kde mi bylo tehdy tak příjemně, že mohu znovu navštívit kinosály, z nichž jsem si odnesl skvělé filmové zážitky, a k tomu navštívit dvě nová promítací místa, kde jsem před čtyřmi lety nebyl. Kino Slovan bylo nahrazeno kinem Veritas a hned dvakrát jsem si našel cestu do venkovního amfiteátru, který mi přišel absolutně úžasný. Zkrátka Košice se nezměnily a z hlubin mé mysli se vydralo na povrch mnoho starých vzpomínek, o nichž jsem už mnohdy ani nevěděl, že je tam někde mám.

Nabízí se samozřejmě i srovnání samotného festivalu a jeho aktuálního 29. ročníku s 27. ročníkem z roku 2019. Bylo poznat, že festival není v takové formě jako v předcovidové době. Dramaturgie byla skromnější, počet promítaných filmů se rapidně snížil, program nebyl tak nabitý a delegace k filmům téměř žádné. Skoro se nabízí otázka, jestli měl festival dostatečně nabito na to, aby se konal 8 dní (v roce 2019 trval 9 dní). Financování kultury na Slovensku zřejmě stagnuje a pořadatelé evidentně udělali maximum pro to, aby se festival uskutečnil v co možná nejpestřejší podobě. Osobně si myslím, že pořadatelům nelze nic vyčítat, protože ti se zasloužili o to, že se festival poté, co musel být loni pro nedostatek financí zrušen, mohl uskutečnit v nějaké podobě, která ve výsledku dokázala nabídnout mnoho filmových zážitků z celého světa.

Tím, že jsem do Košic dorazil až třetí den festivalu (tedy v neděli 18. června) před 20. hodinou, jelikož jsem ještě v sobotu absolvoval kamarádovu svatbu na jižní Moravě, přišel jsem o tři dny festivalu. Ale i tak jsem zvládl během 5 dnů vidět 17 hraných filmů z celého světa, od Austrálie, přes Filipíny, Thajsko, Kazachstán, Jemen, Rakousko, Belgii či Gruzii až po USA a Panamu. Vybrat se určitě z programu dalo a dokonce jsem 4 filmům udělil maximální hodnocení. Zda ty zážitky byly natolik výrazné, že si na ně vzpomenu třeba za rok, to se teprve uvidí. Všechny filmy viděné na festivalu jsem samozřejmě zde na ČSFD ohodnotil a okomentoval, takže kdo chce, může si má hodnocení dohledat. Před čtyřmi lety jsem si v ohlédnutí za Art Film Festem udělal mých soukromých TOP 5 filmů festivalu, kdy jsem vybíral z 29 filmů. Tentokrát je počet filmů nižší, takže si myslím, že bude stačit TOP 3:

1. Blackbird Blackbird Blackberry - Obyčejní lidé, zapadlá gruzinská vesnice, a v popředí hrdinka, která vlastně není příliš sympatická a ani si nemá čím získat divákovy sympatie. K tomu takové poklidné tempo vyprávění, ale přesto natolik zajímavé, že to příjemně utíká. A závěr je naprosto famózní. Za mě super artovka, kterou jsem si zamiloval.

2. Tori a Lokita - Dva dospívající černošští migranti v Belgii bojují o lepší život a budoucnost. Velice těžké téma, které nabízí dramatické situace a především v druhé polovině je to hodně syrové drama, v němž hlavní hrdinka dává v sázku vše. Tohle byl ten typ filmu, kdy jsem po jeho skončení zůstal jen nevěřícně koukat na závěrečné titulky a ještě jsem si to vše v sobě zpracovával.

3. Keď vlny ustúpia - Dva policisté, kteří spolu mají nevyřízené účty se snaží žít, jak umí, aby se nakonec znovu po mnoha letech jejich osudy protly a oba našli rozhřešení. Tahle tříhodinová černobílá artovka z Filipín připomínala mix žánrů od dramatu přes western až po noir film, ale její poklidné tempo, občasné dlouhé dialogy a nevšední záběry, to vše v kombinaci s zajímavým dějem a mnohdy hodně netypickými scénami učinily z tohoto filmu zážitek, který nenudil.

Zvláštní zážitek: filmy promítané v letním amfiteátru - V letním amfiteátru jsem viděl dva filmy, začátek byl vždy ve 21:30, když už se začínalo stmívat, a ta amosféra velmi ovlivnila mé výsledné vnímání obou viděných filmů. 13 vyháňaní diabla byl španělský horor o exorcismu, který pod širým nebem za úplné tmy a chladného vzduchu působil obzvláště atmosféricky a cesta různými temnými zákoutími košického sídliště zpět do hotelu získala po takovém filmu úplně jiný rozměr. Dcéry naopak nabídly úplně jiný zážitek. Letní prázdniny, prosluněná Panama, bezstarostná doba dospívání a do toho v Košicích velmi teplý večer, kdy jsem si připadal, jak kdybych byl s hlavními hrdinkami přímo v Panamě. A opět to zintenzivnilo výsledné vnímání filmu.

Zbývá snad už jen zhodnotit výsledný dojem z festivalu, který je absolutně kladný. A to nejen díky pestrosti absolvovaných filmových zážitků a kráse Košic, ale i díky tomu, že jsem tu mohl navázat na přátelství, které (troufám si říci) se vytvořilo před čtyřmi lety, kdy jsem se tu potkal s fajn slečnou, uživatelkou ČSFD Zdenkou a jejími rodiči. Celou dobu mého letošního pobytu v Košicích jsme se tak potkávali, řadu projekcí jsme absolvovali spolu a na některé projekce se k nám připojila i její mamka Katarína. Díky nim jsem se necítil v Košicích jako cizinec a bylo fajn vzájemně si sdělovat názory a hodnocení nejen na společně viděné filmy, ale i na řadu dalších věcí. Ocenil jsem to o to více, že můj parťák z ČSFD Enšpígl, se kterým jsem absolvoval Art Film Fest před čtyřmi lety a i díky němu to byl takový zážitek, tentokrát zůstal v Praze a já tak byl na to všechno sám. Byla to milá setkávání, která mi zpříjemnila výsledný dojem. Rád jsem si znovu prožil a užil košický Art Film Fest a budu pevně doufat, že příští rok se uskuteční jubilejní 30. ročník, a že ČSFD a snad třeba i já u toho opět budeme. A na otázku, jestli chci jet na Art Film Fest do Košic budu vždy připraven odpovědět: Do Košic vždycky a rád!