giblma

Čtu Šukšinovy povídky a jako intelektuál z dědiny jsem nadšená! Budu se pídit po více filmech. Přišel voják z fronty je totiž čupr!

Sice jsem viděla pouze jeden ze stop-motionu těžící animák a půlku dokumentu o kůrovcích, ale jinak jsem si to užila.  Nová scéna v národním má duši, je to príma prostor. V Praze sou všichni hrozně krásní. Taky sem asi nikdy neviděla tolik hipstrů pohromadě, takže minimálně doufám, že sem v blýskavém ejtýs svetru s pávem nebyla za lamu.

Všichni víme, že famáci jsou nameděná hovada (jakkoliv se to zdárně snaží maskovat), ovšem večírky mají zmáklé perfektně. Hudební doprovodný program neuvěřitelně nabitý a aj hépačka byla, ikdyž z průsvitných trenýrek Fuckhead se budu dlouho vzpamatovávat a vlastně doteď si nejsem jistá, jestli se mi to všechno jenom nezdálo. Liturgické podávání maršmelounů, papírové čepičky, zlaté třásně, šňůra natáhla mezi půlkama dvou zpěváků, snad aj nějaké erekce sem zahlédla. No sodoma gomora, na totok na Moravě ještě připraveni nejsme, ale byla to hrozná sranda, to zas jo.

Mám staženo hrozně moc polských filmů, furt se mi nevrátil katalog z lfš a rozhodla sem, že budu v csfd deníčku reflektovat navštívené festivaly.

Čtvrtek

S Jihlavou máme zvláštní vztah. Nesnáším dokumenty. Nemám ráda hlasité pseudointelektuály, co si v diskuzích po projekcích honí ego. Nemám ráda Vysočinou způsobené chladné počasí, kdy musím s předstihem vytahovat zimní oblečení a babušit. Přesto jsem v Jihlavě letos potřetí. Dobře se tu kalí. Divadlení stan je fenomén, který nemá obdobu. Zatímco na jiných festivalech je společenské dění rozmělněno mezi několik oficiálních barů, takdy je všechno koncentrované. Člověk osamoceně vyleze z poslední projekce a ví, že úplně všechny své známé potká ve stanu. Je tam úplně přirozené do očí zrkitizovat ovíněné dokumentaristy za ty díla, kterými vás před několka hodinami nudili k smrti v kinosále.

Letos stan shořel. Poměrně stylové, vzhledem k upoutávce. Někdo říkal, že mu někdo říkal, že mu někdo říkal, že někdo chtěl zprovoznit gril za pomocí plynové bomby. Někdo říkal, že ve stanu chtěli za pivo čtyřicet korun a tohle je boží trest. Každopádně jsem zamokřila několik balíčků papírových kapesníků a vyhrožovala odjezdem.

Přesto všechno první večírek v dékáóčku dopadl uspokojivě. Ono to bude ještě dobré.

P.S. Viděla jsem dokument o mrtvolách (ke konci se paní přede mnou zvedla, odešla a já začala trnout strachy, kdy schytám šavli za krk), o omezování lidské svobody (zní to takhle hrozně, ale nakonec to bylo celkem fajn) a jednu fotokomoru. Faň.

Pátek

Je mi hrozně špatně. DKO šlape. Uvěomila sem si, že Jihlava je hozně fajn, protože je to snad první festival, kde se tleská až po titulcíh (možná to bude tím, že dokumenty mají titulky krátké, hehe. 

Sobota

Vždycky, když si začnu říkat, že už tady jsou úplně všichni známí, tak se přede mnou zjeví další nově přijetý člověk. Zbytek republiky musí být úplně vylidněný a mrtvý.

Viděla jsem film o českých elektrikářích v Africe, o jaderných elektrárnách (asi by z toho byla nadšená sestra, která je fyzikální frík) a hlavně dokument o Baumaxovi. Úplně super přenesení atmošky, člověk si řekl, jaká je škoda, že tu Xavi zrovna nemá koncert a že mu pak nemůže na baru koupit pivo.

Viděla jsem Floexe s kapelou. Na živo víc jazzazlé, míň elektronické. Jako dobré, ale nesedlo mi to v danou chvíli do nálady. To se nedá říct o tančírně. V pátek večer se totiž tančilo všude, dékáóčko praskalo ve švech a jak by podotkl Holly z Červeného trpaslíka - faktor pařby pět.

Neděle

Je mi hrozně špatně. Nejsem si jistá, jestli jsem včerejší flašku bylinkového chlastu prachsprostě ukradla nebo ji dostala. Viděla sem film o orlách, co žerou živé ryby, kulervoucí vyprázdněný dokument o hlídači hřbitovu (jestli někdy budu dokumentarista, budu obtěžovat svět přímo přesně takovými věcmi), a tak trochu midkult o indickém soukromém detektivovi.  Půlnoční porno sem zdárně vzdala, ono té kultury bylo koneckonců dost.

Sedím v DKO, piju vyprošťovací pivo zadarmo a říkám si, že ono to vlastně vůbec není tak špatné…

S Jihlavou máme zvláštní vztah. Pokaždé si říkám, že tento rok možná konečně uvidím něco, co mě donutí propadnout dokumentům, a letos fakt že jo! Takže příšt zas!

furt se mi nevrátil katalog lfš, ve kterém mám napsané postřehy k viděným filmům. ale to příjde!

To nafouknutí oblíbených uživatelů se mi líbí.

Smrt asijskému filmu!

Herzog je bůh!

Už asi nenesnáším Godarda tak moc, jak dřív. U konce s dechem se mi napodruhé dokonce i líbilo!