Gore

Filmové zhodnocení:
V 3. týdnu jsem viděl 8 filmů, z toho 3 české snímky (slabý dokument Boží mlýny, opět o odsunutých sudeťácích a částečně i o zaniklých vesnicích Šumavy, který je zaujatý a má nesmyslně hrané pasáže; další variace na české podsvětí Gangster Ka, tentokrát inspirovaný Radovanem Krejčířem, ale oproti Příběhu Kmotra nebo Kajínkovi, je to trochu slabší a hlavně to má stále tu stejnou dějovou linku, proto se to zdá už dost okoukané; a amatérsky působící nezávislý film Petra Marka Nic proti ničemu, zdobící špatně hrající neherci s nezáživným příběhem o srazu adoptivních lidí); 3 mnou očekávané kinohity z konce roku 2015 (nejnovější bondovka Spectre, která je skvělým blockbusterem, ale vzhledem k tomu, že předešlou Skyfall, byla laťka nastavena velmi vysoko, nastavilo se menší zklamání a řadí se kvalitou i za Casino Royale; novinka Stevena Spielberga Most špionů s hvězdným Tom Hanksem, která ve mně vzbudila dojem, že je dělaná pro akademiky a na diváky je tak trochu zapomenuto, děj je roztažený a dost se vleče, je prost veškerých emocí, ale na druhou stranu musím pochválit výkon Marka Rylance a úžasnou kameru spielbergerova dvorního kameramana Janusze Kaminskiho ; a biografický Black Mass: Špinavá hra, o irském mafiánovi v Bostonu Jamesi Bulgerovi, ve kterém exceluje Johnny Depp, a po dlouhé sérii rolí pitvořících se opičáků, konečně hrál, ale film celkově působí dost chladným, pomalu se vlekoucím tempem, bez výrazných zapamatovánihodných scén) a 2 kriminální (starší snímek Ridley Scotta Černý déšť z roku 1989, který se mi v mládí dost líbil, ale teď musím konstatovat, že se na něm podepsal zub času, ale skvělý výkon Michaela Douglase zůstal; a britský nezávislý Zmizení Alice Creedové, pojednávající o jednom únosu, a ač je komorní, jen o 3 hercích, tak nenudí ani minutu a poskytne nám pohled na krásná prsa Gemmy Arterton).

 

Nejlepší film týdne:
Spectre – 24. bondovka je podle mě po bezchybném Skyfall a vynikajícím Casiono Royale další skvělá bondovka, ač po svých předchůdcích pokulhává a má několik much jako nevyužitého záporáka Christopha Waltze, který minimálně v Hanebných panchartech a Nespoutaném Djangu předvedl, že mu jdou víc jak skvěle, nebo upozaděný výkon, jindy skvělé Ley Seydoux, občasná nekombinovanost děje a propojení se staršími bondovkami, přepálená stopáž, při které se místy dostavuje nuda, ale i přes to všechno, jde o skvělou podívanou.

Nejhorší film týdne:
Boží mlýny – český dokument kombinující mluvící hlavy s nesmyslnými hrající pasážemi, vyprávějící nejdříve o zaniklých vesnicích na Šumavě, a poté sudetští pamětníci vzpomínají, jak je Češi vyhnali, jako dokument nudí i selhává.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Johnny Depp (Black Mass: Špinavá hra) – rolí mafiána Bulgera si Depp napravil reputaci a dokázal nám, že i dnes dokáže hrát jiné role než Jacka Sparrowa a jeho variace, a proč jsme ho měli v 90. letech a na začátku milénia tak rádi. Svého slizkého a neúprosného mafiána si užil a my s ním. Z dalších herců bych vyzdvihl Marka Rylance z Mostu špionů, který svým soustředěným výkonem zastínil i Toma Hankse.

Léa Seydoux (Spectre) – tato mladá Francouzska mě uhranula již v Život Adéle a zaujala v nové verzi Krásce a zvíře, kde byla opravdu ozdobou. Poté, co si získala roli v nové bondovce, jsem zaplesal, a po zhlédnutí byl mírně zklamán, že nedostala takový prostor pro její um, ale i tak byla tím nejlepším v tomto týdnu. Z dalších hereček snad už jen Gemma Arterton a její prsa ve Zmizení Alice Creedové.

Nejhorší herecký výkon týdne:
Radek Rubáš (Nic proti ničemu) – amatérskými herci se to v tomto filmu jen hemžilo, a Radkův pedofil je asi nejhůře zahraný výkon za posledních několik let.

Marta Pilařová (Nic proti ničemu) – z tohoto filmu vybrat nejhorší výkon je opravdu těžké, neboť všechny výkony zde jsou naprosto příšerné.

 

Hudební zhodnocení:
V 3. týdnu jsem slyšel 10 hudebních alb, z nichž už byli 2 počiny roku 2016 (v lednu zemřelý David Bowie a jeho jen tak tak dokončené album Blackstar, které je pozoruhodné jen tou nečekanou smrtí, jinak se drží v průměrných vodách a zdaleka se neřadí k vrcholům Bowieho tvorby; a novinka londýnské alternativní kapely Skunk Anansie, album Anarchytecture, které je jejich sedmé studiové album a opět nedokázali navázat na jejich úspěch z 90. let, sice přitvrdili, ale to je tak vše); další 3 alba německé pagan folkové kapely Faun (výtečné akustické Buch der Balladen z roku 2009, neméně skvělé Eden z roku 2011 a oproti těmto, slabší Luna z roku 2014); další 3 alba německé power metalové kapely Iron Savior (nadprůměrné Condition Red z roku 2002, stejně tak dobré Batering Ram z roku 2004 a trošku pokulhávající a sklouzávající k šedému průměru Megatropolis z roku 2007); 2 alba nizozemské symphonic/death metalové kapely Epica (výtečný debut The Phantom Agony z roku 2003 a nadprůměrné Consign to Oblivion z roku 2005).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Faun – Buch der Balladen = po roce 2009 se tahle pagan-folk partička dostala na vrchol a ztvrdila ho skvělým akustickým albem

Nejhorší hudební album týdne:
Faun – Luna = není to úplně špatné album, ale po silné trojici alb Buch der Baladen, Eden a Von den Elben, je to výrazný krok dolů, ač bylo v Německu nejprodávanější.