Gore

Filmové zhodnocení:
V 7. týdnu jsem viděl 9 filmů, z nichž 2 byli indické produkce (výtečný válečný thriller Phantom s úžasnou Katrinou Kaif o potírání pákistánských teroristů; a o něco málo slabší komedie Shaandaar, o přípravě jedné svatby, která má skvělý komediální timing, sympatické a dobře zahrané postavy, ale jako celek má pár hluchých míst); 2 dokumenty (skvělý hudební Super Duper Alice Cooper o heavy metalové legendě Alice Cooperovi, přičemž jeho hudbu mám hodně rád a do tohoto dokumentu jsem vlastně o Vincentu Furnierovi a jeho alter egu nic nevěděl, ani o jeho závislostech, dokument obsahuje sice až moc mluvících hlav, ale i tak patří k těm povedenějším; to se nedá říct o slovenském dokumentu Křehká identita, pojednávající o nacionalismu na Slovensku, který mě vyloženě nudil a pro zachování, co největší autenticity nebyly záběry opakované ani doopravované, proto hodně mluvícím hlavám nebylo skoro rozumět); 2 filmy s Rachel McAdams (starší Manželská klec, pojednávající o nevěrách ve 40. letech 20. století, kdy rozvody nebyly tolik v módě, a muselo se sahat po alternativních řešeních, kde Rachel hrála ještě takové pozlátko a film se pohybuje v průměrně příjemném duchu s dobrými hereckými výkony ústředního čtyřlístku; v novějším, na Oscara nominovaném, Spotlight, již má Rachel plnohodnotnější roli novinářky z Boston Globe, která je součástí týmu, který se zabývá hledání důkazů o zneužívání dětí katolickými knězi a film má opravdu Oscarové ambice, kdy mu nechybí výtečné herecké výkony, zajímavý a dobře zpracovaný příběh, plný napětí a odhalení); 2 zadaptované slavné knihy, staré několik století (Shakespearova klasická tragédie z roku 1606 Macbeth, která byla nesčetněkrát zfilmovaná a viděl jsem nyní zatím její poslední zpracování s Michaelem Fassbenderem v titulní roli, kdy se mi film vyloženě nelíbil, hlavně pro strašně nudné zpracování s nevýrazně zahranými postavami a přebubřelým vizuálem; o dost lépe dopadlo zpracování románu Chonderlose de Laclose Nebezpečné známosti z roku 1782, který byl rovněž nesčetněkrát zfilmován, tentokrát jsem viděl verzi od Miloše Formana Valmont z roku 1989, který je hodně srovnáván z konkurenční o rok mladší verzí, která je i chválenější, ale za mě musím říct, že Formanova verze se mi líbila víc než Frearsovo zpracování, kdy to hlavně drželo herecké obsazení v čele s výtečnou Annette Bening a mlaďoučkou Fairuzou Balk) a jedno hvězdně obsazené španělské drama z Balkánu (nejednoznačný Perfektní den, který se potýkal mezi absurdní satirou a dramatem, ale nedokázal se přiklonit ani na jednu stranu a řešil příliš banálních nesmyslů na úkor diváka, kdy film nezachránil ani snaživý Benicio Del Toro).

 

Nejlepší film týdne:
Phantom – nečekal jsem, že Indové dokážou vytvořit drsný válečný thriller, který strčí do kapsy veškerou hollywoodskou produkci. Bombové útoky z 26.11.2008 v Bombaji spáchané pákistánskými teroristy vězí Indům hodně v žaludku, proto se v tomto filmu rozhodli, že se s událostí vypořádají po svém a pošlou bývalého vojáka zlikvidovat teroristy, které jsou za tento ohavný čin zodpovědný, kdy tyto se nachází na různých koutech světa. Film není vůbec naivní, kdy příběh je uvěřitelný (sice trošku bondovský, ale i tak), skvěle natočené akční, dramatické i válečné scény, a má sympatického hrdinu v podání Saifa Ali Khana a hlavně nádhernou Katrinu Kaif, která zde nehraje jen usměvavou krásku, jak je u ní zvykem, ale dokazuje, že má i na dramatickou roli a v mém žebříčku stoupá výš a výš. Z ostatních filmů zaujalo novinářské drama Spotlight, ale i dokument o Alice Cooperovi Super Duper Alice Cooper nebo Formanův kostýmní Valmont.

Nejslabší film týdne:
Křehká identita – slovenský dokument Zuzany Piussi, který je slavný spíše pro kravál kolem obvinění režisérky z trestných činů, ale dokument jako takový je příliš nafouklá bublina a místo, abychom se dozvěděli něco o sílícím nacionalismu na Slovensku, tak spíše ukazuje několik vybraných osob a jejich názory, do kterých nijak nezasahuje a vlastně nám ukazuje to, co můžeme slyšet v každé druhé hospodě čtvrté cenové.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Mark Ruffalo (Spotlight) – král důležitých vedlejších charismatických rolí a jedné zelené příšery, zde dostal o něco větší příležitost (za což dostal i nominaci na Oscara) a jeho bostonský novinář patří k tomu nejlepšímu, co vytvořil. Novinář Mike Rezendes má potřebné charisma, zapálení, smysl pro správnou věc a tím veškeré sympatie diváka. Z ostatních herců zaujal veškerý ansámbl filmu Spotlight v čele s Michael Keatonem, Liev Shreiberem, Stanley Tuccim a Johnem Slatterym, ale i mladí indičtí herci Shahid Kapur v Shaandaar a Saif Ali Khan v Phantom nebo Benicio Del Toro v Perfektním dni. Velmi plodný týden na herecké výkony.

Katrina Kaif (Phantom) – pro tuhle indickou herečku mám velkou slabost, ale to nemění fakt, že zde podala zatím nejlepší výkon a jen kvůli ní bych se na ten film dokázal koukat pořád. Z ostatních hereček podali výtečné výkony Annette Bening a Fairuza Balk, obě ve Valmontovi a zajímavá mladá Indka Alia Bhatt v Shaandaar.

Nejslabší herecký výkon týdne:
Elden Henson (seriál Daredevil – 1. série, epizoda 10 – Nelson v. Murdock) – v celém seriálu jedna z nejvíc nesympatických postav snižující kvalitu seriálu, která svým ubrečeným výkonem v 10. epizodě dosáhla vrcholu nesnesitelnosti.

Mélanie Thierry (Perfektní den) – tahle Francouzska mě zatím o svých hereckých kvalitách moc nepřesvědčila, a to ani jako zapálená humanitární pracovnice na Balkáně a její postava mě spíš iritovala a byla tam tak trochu navíc.

 

Hudební zhodnocení:
V 7. týdnu jsem slyšel celkem 11 hudebních alb, mezi nimiž byla jedna diskografie (zbylé 4 studiová alba švédské psychedelic hard rock skupiny Witchcraft, jejíž novinku jsem slyšel minulý týden, a to stejnojmenné debutové Witchcraft z roku 2004, které bylo trošku slabší, ale i tak se jednalo o nadprůměrné album, o rok starší Firewood již bylo více psychedelické s tvrdými riffy, kdy se jedná o jejich nejlepší album, na The Alchemyst z roku 2007 využívají prvky jazzu a ponořují se do větší psychedeliky, ale to už trochu přehnali a album se malinko hudebně rozpadá a předposlední Legend z roku 2012, se hudebně vrací někam k debutu a předvádějí standardní hard rock, který ničím zvláštním nezaujme); 2 novinková alba z roku 2016 (pátá studiovka rakouské power metalové skupiny Serenity, pojmenovaná Codex Atlanticus, která se řadí k šedému průměru a nevidím důvod si ho poslechnout znovu; to samé se dá říct i o další novince, americké indie rockové kapele Shearwater, a jejich v pořadí osmém albu Jet Plane and Oxbow, chválené kritiky, ale u mě se jedná o nudu a nejhorší album týdne); 2 kompilace z roku 1994 (Bravo Hits Vol.7 a Bravo Hits Vol.8, obě obsahující ty největší diskotékové fláky z dob, kdy jsem ještě vymetal taneční sály, a bylo to milé připomenutí); 2 české zástupce (poměrně nová kapela Jelen a jejich album Světlo ve tmě z roku 2014, které se mi jevilo jako průměrné album, které mě ničím neoslnilo; a dále jsem dal druhou šanci Barboře Polákové a jejímu stejnojmennému albu, kdy na druhý poslech se mi album začalo mnohem víc líbit a pár songů jsem si i velmi oblíbil) a 1 londýnský noise rock (debutové album kapely Savages, jejíž novinka mě zaujala minulý týden, proto jsem sáhl i po jejich prvotině Silence Yourself z roku 2013, a opět rockerky nezklamaly a předvedly nám syrový noise až garage rock).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Witchcraft – Firewood = minule se zde umístila novinka téhle kapely, nyní tu máme jejich v pořadí druhé album z roku 2005, které je ještě lepší než jejich páté studiové album a mix hard rocku s psychedelickou, death a doom metalem je zde na vrcholu.

Nejhorší hudební album týdne:
Shearwater – Jet Plane and Oxbow = kritikou milovaná novinka indie rock kapely, kterou jsem předtím moc neznal, a popravdě ty dnešní indie rockové kapely mi všechny splývají do jednoho a je problém najít mezi nimi nějakou opravdu zajímavou a to se neděje ani u téhle, a už ani teď, po pár dnech, si nevybavím žádnou jejich melodii nebo verš.