Meist gefolgt Genres / Typen / Herkünfte

  • Drama
  • Komödie
  • Action
  • Animation
  • Dokumentation

Neueste Bewertungen (7 785)

Šťastná (2014)

24.06.2024

Lassie: Eine Abenteurliche Reise (2020)

23.06.2024

Adieu au langage (2014)

23.06.2024

Der kleine Nick erzählt vom Glück (2022)

22.06.2024

Chernobyl (2019) (Serie)

22.06.2024

Arvéd (2022)

22.06.2024

Im Schatten von Roubaix (2019)

20.06.2024

Němá tajemství (2023)

20.06.2024

Les Habitants (2016)

20.06.2024

Werbung

Letztes Tagebuch (51)

8. týden (od 22.2. do 28.2.2016)

Filmové zhodnocení:
V 8. týdnu jsem viděl celkem 13 filmů, z nichž hned 3 byli z Indie (tollywoodský historický epos Rudhramadevi o stejnojmenné panovnici Kakatiyajské dynastie z 13. století na jihu Indie v podání Anushky Shetty, která 25 let na trůně předstírala, že je muž, neboť bylo nepřípustné, aby v té době vládly ženy, a která čelila nepřátelům vně i uvnitř paláce, kdy film není jako historický velkofilm vůbec špatný, ale podkopávají mu nohy hlavně primitivní CGI triky a vedle Baahubali: The Beginning ze stejného roku je to celkově krok zpět; druhý je rovněž tollywoodský snímek, tentokrát kriminální thriller Thoongaa Vanam, který je remakem francouzského Nuit blanche z roku 2011 a vypráví o policistovi, který jde na diskotéku, kde má sídlo mafián, vyměnit tašku s fetem za svého syna a vše, co může, se zvrtne, kdy se remake zrovna moc nepovedl a některé scény působí dost naivně (i na Indii) a komicky v místech, kdy se to moc nechodí; a třetím je pro změnu bollywoodská romantická akční taškařice Heropanti s nadějnými debutanty Tigerem Shroffem a krásnou Kriti Sanon, kteří už posbírali celou řadu indických ocenění, ale film na mě působil moc přepáleně a nezajímavě, kdy celý děj kolem hledání jedné nevěsty, co uteče s jiným, se dost a zdlouhavě točil v kruhu; a třešničkou na dortu je, že ve všech filmech hrál Prakash Raj – v Rudhramadevi roli Shivy Devaiah, v Thoongaa Vanam mafiána Vittal Raa a v Heropanti svérázného otce nevěsty a vládce vesnice Chaudharyho); 2 zástupce severské kinematografie (norskou komedii Kámoš, o ceně přátelství, který se drží v průměru a má dost nesympatického hlavního hrdinu; a dánské válečné drama Boj, o válce v Afghanistánu a jednom nešťastném rozhodnutí, které hlavního hrdinu požene až před soud, kterému nohy trošku sráží velmi pomalý rozjezd a záběry s rozmazlenými dánskými dětmi, naopak části z bojiště a ze soudu celý film jakžtakž zachraňují); 2 francouzské snímky (tuctová akční kriminálka Nemilosrdní s Jeanem Reno o speciální policejní jednotce, která jde po gangu lupičů, kdy film ničím zajímavějším nepřekvapí a drží se tak hodně v průměru; a festivalové Dheepan o uprchlících ze Srí Lanky na předměstí Paříže, kde zjišťují, že i zde musejí bojovat, kdy film je v rukách zkušeného Jacquese Audiarda hodně kvalitně natočen, až pro mě nečekaně); 2 sportovní snímky (o boxu pojednávající Creed, který je spin-offem slavného Rockyho, ve kterém si opět zahrál Sylvester Stallone a trochu jsem nepochopil jeho Oscarovou nominaci a získání Zlatého globu za tuhle roli, neboť nehraje o moc lépe než obvykle a celý film se drží hodně v průměru; stejně tak i snímek The Program: Pád legendy, za nímž je skryt skutečný biopic o jednom z nejznámějších cyklistů, Lanci Armstrongovi, kde vyniká Ben Foster v titulní roli, ale film o jednom z nejnudnějších sportů na sport nenaláká a život neměl nijak extrémně zajímavý, tak se drží jen standardů a dopingové aféry); 2 filmy s Angelinou Jolie (skvělý televizní biopic Gia o modelce Gie Marii Curangi, která žila velmi divoce a byla první ženskou obětí AIDS, který jsem si připomněl po 16ti letech, kdy jsem ho viděl poprvé a neztratil nic na svých kvalitách a v titulní roli vyniká Angelina Jolie, ve které předvádí svůj životní herecký koncert, který už nikdy nezopakovala; to platí dvojnásob i u filmu U moře, který navíc režírovala a opět jako režisérka selhává a představuje nám nudný unylý příběh uvadajícího manželského páru, který si střihla se svým skutečným manželem Brad Pittem, kdy ač se oba herecky snaží, tak filmem uspávají); a 2 filmy o chození, které i slovo Walk mají v názvu (nečekaně skvělý biopic Muž na laně s charismatickým Josephem Gordon-Levittem o skutečném provazochodci Phillippe Petitovi, který si usmyslel projít se na laně mezi dvěma věžemi World Trade Center, kdy jsem nečekal, že takovou látku někdo dokáže takto zajímavě zfilmovat, a vůbec ne Robert Zemeckis, jehož poslední snímky mě moc nebavili; a feel-good-movie A Walk in the Woods o dvou důchodcích v podání Roberta Redforda a Nicka Nolteho, kteří se rozhodnou zdolat 3500 km dlouhou Appalačskou stezku, které bavilo špičkováním mezi oběma bardama a líbilo se mi mnohem víc než vážně braná, spřízněná Divočina s Reese Witherspoon).

 

Nejlepší film týdne:
Muž na laně – životopisný film o jednom splněném snu provazochodce Phillippa Petita, který rád chodil ve výškách, nám představí v lehkosti a mírné ironii nejdříve v kostce mládí Petita a jeho motivaci uskutečnit svůj sen, aby se pak zaměřil na to nejhlavnější, čímž je uskutečnění přechodu přes věže WTC. Nejvíce potěší lehká a sebevědomá režie Zemeckise, který se přes všechny ty digitální nesmysly za pomoci performance capture, jakými se zabýval v posledních letech, vrátil s příběhem a opravdovou režií a potěší i představitel Petita Joseph Gordon-Levitt, což byl velmi dobře zvolený castingový tah a pro mužské oko příjemně sympatická kráska Charlotte Le Bon. Z ostatních filmů zaujme zejména francouzské drama Dheepan o uprchlících ze Srí Lanky a pochopitelně skvělý televizní biopic Gia, který jsem viděl již několikrát.

Nejslabší film týdne:
U moře – třetí režijní počin Angeliny Jolie dokazuje, že jako režisérka nedokáže navodit tu správnou atmosféru, ani vést herce (příšerný výkon, jindy skvělé Melanie Laurent) a svými filmy nudí, ač mají téma, které by v rukách zkušenějšího režiséra, se mohlo přetavit v zajímavý film. Takto zůstává tato manželská krize mezi Pittem a Jolie nudným snímkem, na který radši zapomeneme.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Joseph Gordon-Levitt (Muž na laně) – skvělý castingový tah, kdy Joseph dokázal své postavě dát potřebnou dávku klučicího charismatu a sympatií, kdy mu musíme fandit, i kdybychom nechtěli. Neméně skvělý výkon předvádí i Ben Foster v roli cyklisti Lance Armstronga v jiném biopicu The Program: Pád legendy.

Angelina Jolie (Gia) – životní role Angeliny v televizním biopicu z roku 1998 o divoké modelce, ve které se Angelina vyřádila, ať už jako nezkrotná divoška a rebelka, vášnivá milenka zajímavě zdrženlivé Elizabeth Mitchell, jako drogově závislá feťačka nebo vyhaslá a umírající hvězda. A všechny polohy zvládá opravdu skvěle.

Nejslabší herecký výkon týdne:
Nicolai Cleve Broch (Kámoš) – titulní hrdina norské komedie o přátelství, které je nahlodáno natáčením snímků pro reality show, je tak nesnesitelně nesympatický, kdy jsem si celý film k němu nedokázal najít vztah a tím pádem srazil i celý výsledný film. Horší je, že ta postava neměla nesympaticky vůbec vyznívat.

Mélanie Laurent (U moře) – tuhle Francouzsku mám docela rád, a např. ve filmu Začátky byla skvostná, ale zde pod vedením režisérky Angeliny Jolie a prázdnotou její role, ani nemohla nic předvést a tím pádem utrpělo její herecké umění a předvedla jen prázdné nic.

 

Hudební zhodnocení:
V 8. týdnu jsem neslyšel žádné nové album, pouze jsem si připomněl pár již dříve slyšených alb z roku 2015, kdy vzhledem k tomu, že jsem se o nich už rozepisoval dříve, uvedu jen jejich strohý výčet (dle kvality):

Cocotte Minute – Rituál, kmen a srdce a kmen
Riverside – Love Fear and the Time Machine
Chris Cornell – Higher Truth
Hurts – Surrender

Red Sun Revival – Identities