AlistairMir

Příběh, na který jsem narazil. Názor, ať si udělá každý sám, já dotyčnému věřím :-)

 

Dům hrůzy

Když mi bylo 12 let tak jsem se s matkou a mladší sestrou přestěhoval do jednoho starého domu, který neměl zrovna příjemnou minulost. Byl to dům, v němž před námi bydlel můj strýc. A právě v tom domě i zemřel. Dům byl již na první pohled starý. O to starší a děsivější byl sklep, v němž ze zdí trčely kovové trubky. Navíc zde byla spousta podivných krámů. I přes to se nám v domě po mírné rekonstrukci bydlelo dobře. Můj pokoj byl v horním patře, v podkroví. Do té doby jsem nočními můrami trpěl jen zřídka, ale tady jsem je začal mít čím dál častěji i třeba několikrát týdně. Divné na tom bylo, že se většina z nich odehrávala právě v tom domě. Často jsem ve snu potkával děsivého démona, který mě pronásledoval. Nejhorší na tom bylo to, že po probuzení jsem byl opět na tom stejném místě, tedy v našem domě. Po čase mi tyto sny bránily usnout, a tak se stávalo, že jsem usínal až velice pozdě. Bohužel i tohle se zanedlouho změnilo. Jednoho dne se mi zase ,,nechtělo" spát, a tak mi stačilo jen ležet v posteli a přemýšlet. Najednou jsem něco zaslechl. Jakoby po schodech někdo šel, což byla hloupost, protože doma kromě mě nikdo nebyl. Vstal jsem a nahlédl vedle do místnosti kde byly schody. Nic tam nebylo. Od toho okamžiku se tato příhoda stávala prakticky denně. Pořád byly slyšel kroky a postupem času se dal zpoza zdi rozpoznat i něčí dech či mírné klepání. Za zdí nikdy nikdo nebyl. A jestli ano, tak jsem ho neviděl nebo to co tam bylo nechtělo abych to viděl. Přes všechny ty jevy jsem si stále naplno nepřipouštěl, že je s tím domem něco špatně, přeci jenom ty schody do druhého patra jsou dřevěné a rozvrzané a jak víme dřevo je živý materiál a proto pracuje. To, že se mi to nezdá se mi potvrdilo asi o rok později. Byla noc a já seděl se sestrou v obývacím pokoji. Mohlo být kolem jedné nebo druhé ráno. Opět se mi zdálo, že slyším kroky, jenže tentokrát ze schodů, které vedou do sklepa. A ty nebyly ze dřeva, ale z betonu. Přišlo mi, že sestra to zaslechla také, a tak jsem se tiše zeptal: ,,Ty to slyšíš taky?" Sestra odpověděla, že ano. Oba jsme byli vyděšení. I tak se nám podařilo sebrat odvahu a jít se podívat. Jako obvykle tam nikdo nebyl. Od toho dne mi bylo jasné, že v tom domě něco je... něco tajemně děsivého. O pár dnů později mi to už bylo jasné. Uprostřed noci mě vzbudil chlad. Probral jsem se a spatřil dokořán otevřené okno. Ten den doma zase nikdo kromě mě nebyl. Pomalu jsem začínal z těchto podivuhodných věcí šílet... zachránila mě až jedna zelená rostlinka :-) díky níž jsem se vždy krásně vyspal a noční můry ustaly. Po letech, když jsme se dům snažili prodat, tak to byl běh na dlouhou trať. Zvenku se většinou zájemcům dům líbil. Jakmile vešli dovnitř, tak i přes krásné vybavení domácnosti a prostorné místnosti, nechtěli zůstat (čímž myslím, že nechtěli dům koupit). Dům se nám podařilo prodat až za dva roky od doby, kdy jsme ho dali do prodeje. Po přestěhování jsem se bavil s matkou a ta mi trochu poodhalila roušku tajemství kolem toho domu. Údajně bylo po smrti mého strýce nalezeno v domě několik knih týkajících se okultismu a satanismu. K tomu i nějaké sošky neznámého původu a podobné artefakty. Sama matka mi prozradila, že když bývala sama doma, tak jí několikrát probudila rána. Když šla zjistit co to bylo, tak spatřila otevřené dveře ze sklepení (což byli dveře na klíč). I teď po několika letech co v ,,domě hrůzy" nežiji, tak ho mám stále ve své paměti, jako negativní složku mého dětství. Dokonce se mi jednou za čas stane, že se do něho ve spánku vrátím... a není to příjemný sen.