Alchemilla

V komentáři k tomuto dokumentu jsem se nechala unést, a přesto jsem nestačila napsat vše, co jsem k danému tématu napsat chtěla.

 

Každá žena je standardně v 16. týdnu těhotenství podrobena tvz. tripple testům. Testy mají odhalit vrozené vývojové vady - hlavně Edwardsův syndrom, Downův syndrom, rozštěpy páteře.

Než přijdou výsledky, trvá to týden. Pokud jsou výsledky pozitivní, odesílá se žena na amniocentézu neboli odběr plodové vody. A tady je první zádrhel. Na amniocentézu jsou automaticky odesílány ženy, které mají riziko např. Downova syndromu 1:250, ovšem při amniocentéze je riziko 1:100, že žena po zákroku potratí. 

14 dní po odběru plodové vody žije žena v nejistotě, jak to s jejím miminkem je. Je kolem 20. - 22. týdne těhotenství. V tu dobu už žena cítí pohyby dítěte. Jsou-li výsledky pozitivní (amniocentéza je velice přesná metoda na 99,8%) a žena se rozhodne ukončit těhotenství, nastoupí do nemocnice k zákroku. Takto velké dítě ale už nelze vypudit jinak než vyvoláním porodu. Císařský řez nepřipadá v úvahu s ohledem na příp. budoucí děti ženy. Lékaři totiž nedoporučují více než dva císařské řezy za život. V humánnějších porodnicích dítěti nejprve zastaví srdeční akci vpichem nějaké látky do plodové vody, někde se s tím nepářou. Vyvolají porod a doufají, že dítě zabijí kontrakce. Pokud ne, nechají ho po narození umřít někde na stole. Drsné, že? Bohužel pravdivé. Problém číslo dva. U nás se zachraňují děti už 24 týdne těhotenství, do tohoto týdne je ale možné těhotenství ukončit.

 

Problém č. tři. Tripple testy jsou velice nepřesné (jen okolo 60%), vykazují falešnou pozitivitu i negativitu  a dělají se až v pokročilém stádiu těhotenství. Ve výsledcích se zohledňuje i věk ženy, protože s narůstajícím věkem stoupá riziko Downa. Existuje přitom i prvotrimestriální screening, dělá se okolo 12. týdne těhotenství. Je přesný zhruba z 98% a v tuto dobu ještě lze udělat interupci. Screening ovšem neplatí pojišťovna (narozdíl od tripple testů).

 

Problém č. 4. Rodina se rozhodne, že chce svoje  dítě pohřbít. Ovšem narazí na zákony české země. Zjistí, že to není dítě, ale jen biologický odpad, a tak je s ním nakládáno. Nemá možnost jakkoli zasahovat do toho, co se s dítětem dál bude dít. Zda bude dítě spáleno, nebo naloženo do lihu anebo si je vybere někdo jako třeba prof. MUDr.  Jan Evangelista Jirásek, DrSc, nafotí je, upraví a udělá z nich zvrhlou výstavu.

 

Problém č. 5. Matka rozhoduje o životě a smrti svého dítěte. Je na ní neustále vyvíjen nátlak, aby se rozhodla "správně", tj. aby ukončila těhotenství. Pokud se rozhodne jinak, je velmi obtížné najít u zdravotnického personálu podporu.

 

Co bych si vybrala? Já nevím. Je hrozně těžké udělat nějaké fiktivní rozhodnutí. Ale přiznám se, že si z celého srdce přeji, abych před takovou volbou nikdy nemusela stát.