Honzek

Number ONE:

Top Gun: Maverick. Jono, Top Gun je prostě top, alespoň pro mě. Občas se totiž povede, že dvojka překoná jedničku mílovejma botama, přidá hromadu skvělých hlášek, partu hezkých lidí, prvky komedie, skvělý vizuál a u toho všeho jen lehce klopýtne a nestihne ani zavrávorat. Za mě je to po všech stránkách nejpovedenější a nejpropracovanější film roku! Doručil mi snad všechno, co správný biják doručit má. Díky za to, úžasná podívaná.

Number TWO:

Avatar: The Way of Water. James Cameron letos konečně vytáhl eso z rukávu a představil další z jeho plánovaných mnoha dílů Avatara. Skočil jsem si na to samozřejmě na 3D (v HFR) a smekám obrovskou poklonu za naprostý technicistní skvost který opět slušně předběhl svou dobu. Top Gun tento film překonal vlastně jen poctivým příběhem jež v Avatarovi nehraje úplně primární housle jednak díky rozlehlosti a jednak proto, že Avatar je prostě o něčem jiném - vidět ho na obřím plátně a užít si ho na max, protože tohle prostě doma nebude tak dobře fungovat ať máte sebevětší TV nebo plátno. Obrovský palec nahoru a další jednička s hvězdičkou pro Jamese - on totiž snad neumí natočit nic špatně.

Number THREE:

The Batman. Bronz bere letos Robert Pattinson a Matt Reeves za to, jakým způsobem mi byl doručen Batman. Perfektní a hutná detektivka jež je udělaná pro kino sály skoro stejně jako Avatar - pakliže film zkouknete tam, dostanete prožitek naprosto správný. Doma totiž nemusíte díky celkové tmavosti obrazu moc vidět (atmos neatmos) a dokonce díky tomu můžete sahat i po nižší známce. Zá mě to byla kulervoucí podívaná s naprosto nadupaným soundtrackem která mě nechala vydechnout opravdu málokdy. Netopýr mě teda opravdu nezklamal a Robert nám všem ukázal, že do starého železa teda opravdu nepatří.

Number FOUR:

Bullet Train. Čtvrté a velice zasloužené místo bere rychlovlak z Japonska ve kterém kromě mašiny exceluje Brad Pitt, Aaron Taylor-Johnson a v neposlední řadě Brian Tyree Henry - film s jistotou táhnou správným směrem a kromě skvělých hlášek, výtečných rozhovorů a vytříbené akce nám servírují i jeden povedený a plnotučný příběh, kde se nezapomíná na nikoho a na nic. Bavil jsem se od začátku do konce. David Leitch prostě tyhle věci umí a nemusí o tom nikoho přesvědčovat. Pokud jeho jméno uvidíte podepsané pod akčním snímkem, jděte do toho.

Number FIVE:

Elvis. Presley to měl letos v mém žebříčku těžké a není to ani tak o tom, že by to byl slabej snímek, spíš měl proti sobě fakt těžkou váhu. Elvis je totiž naprosto parádní a to jakým způsobem v něm brilantně vystupuje Austin Buttler u toho se prostě jednomu tají dech. Pokud Elvise a jeho životopis znáte nazpaměť, tak tohle dílo oceníte s velkou slzou v oku. Každopádně pakliže jste letos teprve zjistili, že nějaký Elvis byl, může se pro vás jednat o celkem solidně podanou sondu do života jednoho z nezapomenutelných zpěváků a showmenů co kdy žil. Naprostá paráda po všech směrech.

Number SIX:

Boiling Point. Jelikož jsem vyučený kuchař-číšník a v hospodě jsem si zkusil obě profese a mám k tomuto řemeslu blízko, nebylo moc těžké hodit Bod varu na šestou příčku. Jedná se o naprosto obyčejný den v hospodě natočený na jeden záběr ve kterém se (jak už to tak bývá) všechno začne srát až se to posere úplně. Stephen Graham je v hlavní roli bezchybný a uvěřitelný a tak mi přinesl opravdu luxusní zážitek rovnou na vyleštěný, nahřátý a bílý talíř.

Number SEVEN:

Scream. Jako fandovi celé série mi u nového Vřískotu tlouklo hodně rychle srdce a nebylo to strachem (možná tlak), spíše nadšením z toho, že jsem dostal vskutku kvalitní díl, jež se nebojí přinést některé starší hrdiny a namíchat je do nové doby kam kupodivu padnou. Kupa pomrknutí, dobrý scénář, slušné herecké výkony a téměř dokonalá režie tvoří z tohoto filmu opravdu chutný koktejl, který se hodí pro každé léto. Takhle kdyby vypadal každý slasher s vyšší číslovkou byla by to paráda. Wes Craven se nemusí vůbec obracet v hrobě, spíš spokojeně dál odpočívat.

Number EIGHT:

The Unbearable Weight of Massive Talent. Nicolas Cage hraje sám sebe v úplně ujeté, parodické, vtipné a a setsakramentsky povedené komedii. Po jeho boku pak stojí naprosto fantastický Pedro Pascal - hraje tak skvěle, že máte někdy dojem, že by se měl vysrat na Mandaloriana a dělat jen tenhle druh věcí a ideálně s Nicolasem. Bylo to boží a slupnul jsem to jak malinu (naštěstí ne zlatou). Jestli máte rádi humor a Nica je to povinnost.

Number NINE:

Prey. Nový "Predátor" letošního roku z produkce Disney+. Hlavní role Arno...teda Amber Midthunder (kdo?), mladá indiánská dívka která to občas dobře umí s lukem se postaví nejobávanějšímu lovci galaxie. Má šanci? Má. A i filmu samotnému byste tu šanci dát měli. Je chytrý, je hravý a docela dobře funguje. Není z celé série nejlepší, ani nenahradí dvojku ale někde mezi ní a Predators se postavit může. Streamovací služby někdy holt umí i překvapit - i v dobrém.

Number TEN:

Vyšehrad: FYLM. Julius Lavický se po poměrně slušném seriálu vrací na místo činu a tentokrát to bere přes kina. Je to hustší, je to vtipnější, je to dost možná i nechutnější. Má to však i srce, vtip a šarm. A celé to kupodivu vskutku dobře funguje! No a pravé proto si to bere čestné desáté místo v mé letošní TOP TEN. Seriál to předčilo stejně tak dobře jako moje očekávání. Tleskám.