Blacker94

Druhý den jsme si dali spíše jako odpočinkový. Přes den jsme na projekcích moc nebyli, spíše jsme si užívali krásnou atmosféru festivalu, bavili se o filmech, navazovali kontakty. K večeru jsme vyzvídali dojmy od lidí, kteří chodili ven o přestávkách ze seriálového maratonu HBO. Mezitím na hlavním nádvoří začali stavět kulisy na večerní divadelní představení. Až večer jsem šel na projekci filmu Key Largo (1948) s Bogartem v nezvykle kladné roli. A nakonec se konala hlavní projekce filmu Pochybná žena. To byl bohužel pro mě jediný mráček na letoším ročníku, a nejen pro mě. Projekce se konala v královském sále. Procpali jsme se jako jedni z prvních a sedli si do druhé řady, která ale byla vyhrazena pro VIP a držitele Noir pasů. To jsme ale nevěděli, protože místa nebyla nijak označena. Byli jsme docela překvapeni, že před námi sedí Jan Kraus, ale jak jsem zmiňoval, řada se tvářila jako zcela volná. Až když se sál zaplnil, byli jsme požádáni, ať si přesedneme, takže na nás zbyla místa až úplně vzadu, za davem lidí. Takže jsme skoro nic neviděli. A poté přišla poslední rána. Nefungovaly mikrofony, a spojení se neustále rušilo, až přestalo fungovat. Takže všichni na pódiu museli na sál křičet, a stejně polovina lidí neslyšela. Byl to hrozný pocit, vidět, jak technika zradila můj milovaný festival, ale nemohl jsem nic udělat. Nakonec proběhla projekce, ale viděl jsem asi tak půlku plátna. Asi v polovině přítelkyně odešla pozorovat venkovní bouřku, a tak jsem půlku filmu (co se týče délky i obrazu) dokoukal sám. A, bohužel, film mě prostě nějak nezaujal. Nevím proč, prostě mě nechytl. Nezachránil ho pro mě ani Hitchcock, ani Grant, a dokonce ani Ingrid Bergmanová. Prostě mě nechytl. Zato večer byl o něco živější. Silně pršelo, a snad všichni účastníci festivalu se někam vytratili, a tak jsme zůstali s týmem festivalu ve stánku Valtického vinařství, a živě probírali různé věci, i na ty filmy došlo. A domů jsme šli a klopýtali v hodně veselé náladě, a o tom to přece celé je.