JitkaCardova

V životě jsem nebyla na silnějším - a lepším - představení a že se jich nastřádalo už dost, která mi něco zásadního způsobila a napořád mě zasáhla. Termina opravdu musíte vidět, zažít. Nabízí esenciální katarzi, bez ohledu na to, co tím slovem kdy kdo mohl nebo musel ve spojení s divadlem mínit, po Terminovi to přestane být termín, stane se z toho iniciační všeobsahující doživotní hermeneutická zkušenost. Doporučuji vstupenku do druhé řady doprostřed, neváhejte. *~

https://www.divadlovceletne.cz/program/terminus/

Pročtěte si recenze: hodnocení mezi 70%-100%, přičemž 70% je řídký extrém, kdežto stovka je spíše častá - a plně po právu. 
https://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-v-celetne/terminus

A z rozhovoru s Ladislavem Hamplem, představitelem ústřední role:

* Hra Terminus dublinského rodáka Marka O’Rowa je také vyzývavá, ani ne tak drsným prostředím, nebo formou střídajících se monologů, jako svou veršovanou podobou. Co jste si o té hře a své postavě pomyslel a k čemu jste postupně dospěl?

- Na začátek bych určitě vyzdvihl samotný text a fascinující překlad Ester Žantovské. Terminus totiž funguje jako svébytné dílo, které je uměním už samo o sobě. V textu se muselo samozřejmě škrtat, mnoho anglických slov není přeložitelných jednoslovně, a tak překladem text nabýval na objemu a zároveň dostával hodně poetickou tvář. Ta hra je specifická i tím, jak si v ní každý divák může najít svou osobní katarzi. Protože se nemusí ztotožnit pouze s jednou rolí; všechny tři jsou vykresleny s neobyčejným pochopením pro jejich hlubinnou psychiku. Ve všech ožívají ty nejskrytější obavy a strach ze selhání. Dalším specifikem textu může být i jeho kompozice, složená z několikastránkových monologů. Jsme na jevišti tedy často tři, ale každý je tam vlastně úplně sám. Nemůžeme si pomoct nahozením repliky, spoléháme jen sami na sebe. Bylo tedy důležité, abychom všichni ještě před samotným zkoušením text uměli, protože jinak vlastně nebylo co zkoušet.

* Vnímal jste tu roli i jako protiúkol ke svému hereckému typu?

- Psychofyzický typ usměvavého blonďáka je na první pohled sice jasný, proč jím ale neklamat? Temná zákoutí duše si v sobě nese i bývalý naivní milovník. Pro mě doba naivních milovníků už skončila. Pokaždé nastoupí zas mladší, energií nabití Romeové a Troilové. Rozuměl jsem proto Markovi, proč by si herci měli svůj herecký rejstřík stále rozšiřovat. Je přece známá věc, že postavy s negativními, až vyšinutými povahovými rysy jsou pro herce daleko zajímavější. Kromě toho si stačí představit, kolik dnešních mocných jsou skrytí deprivanti, kteří byli ve škole šikanováni a kteří se potřebují vypořádat se všemožnými ústrky a frustrujícími neúspěchy."