Ilicka

Dneska jsem napsala 1000. komentář. Film Roztomilý člověk. Znamená to něco? Pro svět ani databázi jistě nikoli, pro mě však asi ano. 

Pokud se mohu spolehnout na odečty, tak první komentář jsem napsala někdy v půlce března 2006, registrovaná něco přes měsíc. V totální euforii z toho, že jsem prošla testem. Tehdy mě ještě ani ve snu nenapadlo, že pro mě jednou film nebude jenom zábava, ale i objekt profesionálního zájmu. A o šest let později studuju třetím rokem Filmovou vědu. Je to zvláštní. 

I když moje rané komentáře podléhaly častému přepisování, a podléhají mu doteď, asi nebude náhoda, že ten první  se vztahoval k jedné epizodě z Pána Prstenů.

S Pánem prstenů je to u mě totiž stejně jako s filmem obecně. Začalo to okrajovým zájmem, konzumací v rámci běžné TV produkce, který se s lety začal prohlubovat a tříbit, až dospěl v lásku. Na celý život. 

Postupem času jsem přišla na to, že kino a velké plátno mají smysl a kouzlo, že téměř kterýkoli film je možné zabít mizernou kvalitou obrazu, obzvláště ty novější.

Doteď jsem viděla 3 filmy v nyní módním formátu 3D a stále zůstávám staromilská zastánce dvou rozměrů. Hloubku obrazu nemusí dodávat šroubovák letící do publika, ale šikovná práce režiséra a kameramana, což ukázal už kdysi dávno Orson Welles...  a stále to funguje. A navíc si nemusím kupovat drahou 3D televizi, aby film plně docenila.

V té první tisícovce jsou filmy, které mě ke kinematografii přivedly, které mě nadchly i ty, které se o to pokoušely marně. Tak kdo ví, co bude v tisícovce druhé. Rok 2012 vypadá filmově slibně, tak uvidíme.

(Další výlev je možno očekávat při příležitosti 2000. hodnocení.)