Meist gefolgt Genres / Typen / Herkünfte

  • Animation
  • Action
  • Komödie
  • Drama
  • Sci-Fi

Neueste Kritiken (149)

Plakat

The Boys - Season 3 (2022) (Staffel) 

Englisch Yeah, uh, okay. Once you start apologizing too often, the characters start making confusing decisions too often and are too often given roles/abilities that are out of character or there are too many situations like "Gee, I have to get rid of him, but I can't because I’d end up getting rid of someone else, so I have to get rid of still another person...but I just can't", then you know you're starting to run around in circles, and by the end of Season 3 it's sad to say that we've gotten nowhere. The characters are severely underused, be it The Seven or even Soldier Boy himself, and I didn't enjoy any of them, quite the opposite. I fear that too much melodrama will lead to too many seasons.

Plakat

Vampire in the Garden (2022) (Serie) 

Englisch My relationship with vampires in anime (which, let's not kid ourselves, applies for the live-action variety as well) is quite stunted, with the classic rule of exceptions proven in the form of the marginally stirring Bakemonogatari or the cults-warming/lovingly sinning Hellsing. I have yet to see the iconic Shiki, though, so I'm leaving the final conclusion open despite this representative. Curiously, one of Vampire in the Garden's earliest episodes was the bloodsucking rodent-infested shōnen Seraph of the End, which in the studio's current portfolio has the flash of a Russian souvenir stand amidst the wonders of the world. Their comeback with a slightly more poetic tale about the reunion of an unremarkable human girl with a bored, humanistically-educated vampire noblewoman (strangely, her garden made it into the series' title on the basis of only 2 minutes of footage?) turned out even rougher than when these creatures get a full salvo of light cannon. The emotional basis of the story is downright disastrous: we're pointlessly made to sympathize with a run-of-the-mill girl who, after X years betrays her race, which is defending itself night after night from being massacred by vampires. Even though she lives in an industrial hell evocative of inhospitable Siberia, nonetheless she trades relative safety for escape into a frozen unknown that is anything but safe. And at the same time, we are expected to comprehend that the vampire queen, still living at an andante tempo in a preserved castle, is being easily enticed out of nowhere into a little war campaign, where she oddly decides to risk her neck for a random girl from the other side of the lines. The getting-to-know-you sequence that follows is the best, most believable, and most endearing part, but once we get back to the life of a sheep and a wolf under the same roof, it gets hard to reconcile/easy to, um, sink your teeth into what the promised land actually is or the awkward and perpetual "I'll save you so you can save me next time" nonsense, and things all promptly go down the toilet. This isn’t helped by the undeveloped side characters whose purposes in terms of the story are largely two-dimensional, or the immersion in raging idiocy like amateur CGI car wrecking or vampires carrying things/people in flight when their claws turn into wings. The ending is predictable and the message of the entire series fizzles out into a 404 error. The animation is unusually mediocre for Vampire in the Garden, and above all the simple character design did not appeal to me when compared to the detail of the surrounding world; the music, on the other hand, was surprisingly solid. That didn't smooth over my general disenchantment, and thus my relationship with vampires received a validation stamp in the "Another Edward" column. 2 stars

Plakat

The Ritual (2017) 

Englisch Due to a new job opportunity, I've had the opportunity to spend 2 days hiking through the Scandinavian wilderness. Before I did, I was advised to watch this piece for light "acclimatization" :-) I admit that it added a certain authenticity to the uneasiness and fear, because our woods after all end in a friendly village over the hill and an icy shower coupled with really bad weather is a bit rarer here. The behavior of the frustrated travelers was logical within limits, and you have to give credit to the fact that it is the invisible and yet clearly audible evil that robs you of sleep. 3/4 of the time you get chills down your spine and elsewhere, only to end up with a psychotic/action-film ending full of exaggerated occultism solidly kill the wonderfully constructed atmosphere. Considering how well made horror movies have been lately, the creators of Ritual have managed to conjure up a worthy representative of the genre.

Neueste Bewertungen (2 106)

Deadpool & Wolverine (2024)

08.08.2024

House of the Dragon - Die Königin, die stets eine war (2024) (Folge) (S02E08)

08.08.2024

House of the Dragon - Die Rote Saat (2024) (Folge) (S02E07)

05.08.2024

House of the Dragon - Das gemeine Volk (2024) (Folge) (S02E06)

22.07.2024

House of the Dragon - Der Prinzregent (2024) (Folge) (S02E05)

16.07.2024

The Boys - Dirty Business (2024) (Folge) (S04E06)

08.07.2024

House of the Dragon - Der Rote und der Goldene Drache (2024) (Folge) (S02E04)

08.07.2024

House of the Dragon - Die Brennende Mühle (2024) (Folge) (S02E03)

04.07.2024

House of the Dragon - Rhaenyra die Grausame (2024) (Folge) (S02E02)

26.06.2024

Werbung

Letztes Tagebuch (6)

Nejlepší anime epizody aneb co zanechá dojem leta letoucí vol. 2

Protentokrát to bude z krabičky těch melancholičtějších kousků, protože takovou náladu i mám. Snáz nám kolena podlomí útoky na srdce a duši než dobře mířený direkt (výjimkou budiž legendární "arrow to the knee") a nápodobně se tak zdařilo u mě dalším 2 dílům z této rubriky. Někdy se až podivuji, jak jsou toho tyto kreslené snímky vůbec schopné; o to víc si takových děl vážím, protože je mi jasné, že v tom není ponořený pouze inkoust či to vzniklo ledabylým máváním myší. Opět upozorňuji, že spoilerům se nedá vyhnout.

 

 

Violet Evergarden - Epizoda 10: "A Loved One Will Always Watch Over You"

 

Ještě, než se udála nepochopitelná katastrofa v budově sídla studia Kyoto Animation, stihlo studio vydat sérii povídek ze života mladé válečné veteránky a sirotka Violet. Ve fiktivním světě připomínající malebný Evropský světadíl na prahu industriální revoluce se doposud citově vyprahlé Violet dostane nezvyklé možnosti se stát profesionální pisatelkou dopisů, čímž skrz svou rozmanitou práci a cestování s tím spojeném křižuje nepoznaná zákoutí monarchie, poznává různorodé lidi s barvitou minulostí, přítomností či budoucností a učí se tak znovuobjevovat své pocity, budovat empatické vnímání a nalézt smysl svého života. Po většinu času epizodické rozdělení děje funguje jako dojemná ukolébavka s kapkou rozdané moudrosti a pochopení lidkých tužeb a snů.

 

Tento díl dle mě měl být úplně ten poslední. Nejenže slouží jako výkladní skříň celého seriálu sršící emocema tak, že by je člověk mohl v rukou uchopit, ale hlavně vývoj postavy Violet dosahuje svého pomyslného vrcholu. Seriál si velmi rád nechává svou stejnojmenou postavu ve funkci pozorovatele a spojovacího článku celého příběhu, kde tentokrát vše vidíme z pohledu malého a energického děvčátka Ann. Pro ní tajemný příjezd Violet do jejich domu je zpráva spíš z kategorie nevítaných, protože její oblíbenou činností je starání se a hraní s milovanou, za to churavějící maminkou. Bleskově nám dochází síla pouta mezi maminkou a dcerou; pouta, jehož zpřetrhání nevyhnutelým osudem se snaží dcerka úpěnlivě zabránit. Náhled ze strany dítěte je přirozeně citlivější; Ann si je vědoma, co pro ní její poslední klidný přístav tohoto světa znamená a smiřování se s čímkoliv jiným je nesmírně obtížně přijatelné. Ve své horlivosti a dětské sobectví těžko snáší být na chvíli méně důležitá, i když je pravda úplně opačná, a uprostřed této emocionální bouře slouží Violet pro Ann jako nejlepší kamarádka už kvůli její vizáži připomínající dětskou panenku v nadživotní velikosti. Slzy mi silně vyhrkly v moment, ve kterém nechápající Ann už v sobě nedokáže udržet bolestivé vědomí nezvratného osudu v kombinaci tracení dnů v podobě enigmatických mamimčiných schůzek s Violet.

 

Pravda často bolí a obzvlášť ty, které nechceme nahlas říci těm nejvíce milovanýn. Seriál nabízí jediný (ne)existující lék na smutek: Vás nechá příjemně ronit, aby nabídl poté to nejmilejší objetí. Často se říká, že láska dokáže překonávat čas a tato epizoda je tou nejkrásnější výpovědí a důkazem. I přesto, že jednou tento svět opustíme, je možné se zapsat do srdcí blízkých a žít v nich navěky. Klišé, které ve správném podání funguje jak parní válec. Proč se pak bránit?

 

 

Bakemonogatari - Epizoda 12: "Tsubasa Cat, Part 2"

 

Ah, Monogatari. Pro mnohé nenáviděné, pro další nepochopené, pro některé přisprostlé a pro zbytek uhraničivě okouzlující. Magnus opus Nisioisina, génia v slovíčkaření a hrátek s japonskou gramatikou, je mistrovské anime vyprávění tak trochu jinak. Dosti jinak. Co by byl svět Nisiosiina bez dialogů, které jsou hlubší jak studna a někdy provokativně úplně o ničem? Příběhy o monstrech, které uchováváme v sobě, ve světě jedné velké alegorie a průvodci, který ho chce zachránit? Svět Monogatari je ohrožený, ale naprosto nereplikovatelný druh, jehož magie není na první pohled zřejmá, i když sadisticky trkne od prvních vteřin. Byla to pro mě láska až asi na 3. pohled, ale jaká..

 

Razantní změna tempa a stylu vyprávění v tomto díle musí vykolejit i zaryté fanoušky. Bakemonogatari je vedeno celou dobu silnou, věřejně tajemnou romantickou linkou, ale nečekaná věta: "Pojďme na rande" vybočuje z jakýchkoliv nastolených pravidel. Je k tomu třeba chápat neortodoxní vztah hlavní dvojice, jejichž nešetrně nejisté projevy emocí vůči druhému jsou často v úrovních mírného sadismu, všudypřítomného slovního pošťuchování a překonávání jinak extrémních rozdílů osobností, který nikdy nenudí. Výsledek takové rovnice je nečekaně očekávaně absolutní kompatibilita a první půlka se umně a šibalsky vyřádí na komičnosti interakcí Koyomi Araragiho a Hotagi Senjougahary. I přes oboustranou nejistotu je jejich konverzace kouzelně šarmantní, infantilně dospělá, ale cílevědomá. Pozorní si všimnou agresivního střihu a náhledu kamery, který je předzvěstí událostí následujících.

 

Taneček nálad zvážní představením neobyčejného přístupu k samotnému rande. Mírně napjatá atmosféra s přítomností 3. osoby roztáčí nový svěží souboj dialogů ústředního páru, okořeněný jiskřením, postupném překonávání fyzických zábran, odhazování posledních nejistot a hlavně krkolomným dokazováním, co jeden pro druhého znamená. Kdo říká, že vzrušení musí nutně být spojené s odhozením oblečení? V rámci klasických scénářů japonských romcomů a jejich zobrazování prostředí rande je koketování Hitagi s Koyomim převrácené naruby: Oba častěji sedí daleko od sebe než blíže, ale naopak si řeknou i ty nejdrzejší poznámky. Střih je zběsilejší než kdy dřív a výborně tak nejen znázorňuje nervozitu hlavně Koyomiho, který nemá ani chvilku na vydechnutí od zdi bourajících útoků odhodlané Hitagy, ale jejich všeobecnou vzájemnou fascinací.

 

Výdech nakonec přijde ve fantastickém dojezdu v doslova hvězdné promenádě. Láska je často o věcech nejmenších a i když znovu nejistotou přešlapující Hitagi si uvědomuje, že nenabízí nic ale zároveň plnou oblohu, přítomnost v momentech nejtěžších je vyznáním nejjednodušším a nejpřesvědčivějším. Abychom dosáhly scén nejromantičtějších, nepotřebujeme velká slova, dlouhé polibky a činy na hraně sebeobětování. Upřímnost, která není Hitagi úplně samozřejmá, Koyomiho první známka iniciativy, to vše jediným pohledem upevňující. Bakemonogatari divákovi nedává šanci zpochybnit nezlomitelný svazek těchto mladíků a loajalitu obrazně dosahující až k opěvovanému Altairu a Denebovi. Nechtěl bych v anime vidět jiná vyznání než tato, ale zároveň už jej nechci vidět nikdy, aby mi nezevšednělo. Nebylo mi nabídnuto nic a zároveň všechno. To mi žádná jiná romantická scéna v anime nikdy nenabídla a nemyslím si, že kdy nabídne.

Nejlepší anime epizody aneb co zanechá dojem leta letoucí vol. 2