Fire#2

Muž na Měsíci (1999)

Truman show (1998)

Simon Birch (1998) 

Svět je zajímavý prostor pro život. Život si pak sám píše scénáře, které zamávají osudem nejednoho člověka. Jeden takový příběh můžeme vidět ve snímku i postavě Simona Birche.

Lhář, lhář (1997)

Další z povedených komedií s Jimem Carreym v hlavní roli. Samotný námět je zajímavý. Otec, který nestihne narozeninovou oslavu svého syna, se stane obětí jeho přání. Přál si, aby jeho táta alespoň jeden jediný den nelhal. A ono to opravdu zafungovalo! Celkově celý námět vyzdvihává  Jim Carrey do vysokých pater skečů a zábavných scének. Kdyby zde hrál hlavní roli někdo jiný, byl by snímek podprůměrný. 

U nás v Kocourkově (1934)

O tom, jak se do veřejné funkce dostane člověk z kriminálu. Osmdesát šest let starý film a je stále aktuální jako nikdy předtím. Lidstvo je prostě nepoučitelné :-) Každopádně se jedná o prima snímek s parádními fórky nejen v dialozích jednotlivých rozhovorů.

Třeba chlápek, který si celý život šetří na pohřeb. Chce aby to byla ta největší akce v dějinách Kocourkova. Aby si každý říkal: "joo ten měl ale pohřeb, panečku!" Dojde na radnici, kde chce zanechat všechny úspory s tím, aby mu byl jeho pohřeb vystrojen. Starosta se ho tedy zeptá: "Co v sobotu dopoledne? Umřel byste nám?" chlápek odvětí: "Sobota?.... dopoledne? kdepák to nepůjde to už něco mám" 

Nebo když se chce jiná postava ve filmu oběsit na radnici mezi dveřmi.. Starosta: "Člověče proč se tu chcete věšet! Běžte raději do lesa, je tam vzdoušek, sluníčko, příroda" :D

Seber si svých pět švestek (1983)

Francouzský venkov plný vinných rév a krásné přírody. Na jednom z mnoha statků hospodaří Cohen, na jehož pozemek si brousí zuby nedaleko žijící "zámecký pán". Na pomoc Cohenovi přijíždí z Paříže jeho bratr Pierre Cohen (Pierre Richard). Malá zápletka je hotová a milovníci gagů a krásných žen si přijdou na své. Tenhle snímek bych řadil mezi ty slabší, ve kterých si zahrál Pierre Richard. I přesto stojí za zhlédnutí. Film je plný situačních gagů, které jsou pro Richarda typické, stejně jako i pár spoře oděných žen v jeho přítomnosti.

Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995)

Po zhlédnutí prvního dílu "po letech" si můžu v klidu říci, že druhý díl se mi líbil více, než ten úvodní. Těžko říct, jaký jsem mohl mít pohled v době vydání těchto dvou snímků, myslím, že se mi líbily stejně jako dnes. Pokračování se nese ve stejném duchu bláznivých grimas a absurdních scének Jima Carreyho. Tentokrát se vydává na cestu do Afriky, kde bude hledat mýtického bílého netopýra, který mezi místními kmeny udržuje mír. Jeho zmizení tak ohrožuje klid a kmeny by mohly jít do společné války. Kdo odcizil bájného netopýra? Kdo má za lubem sledovat jak se dva perou aby se mohl smát? Na to se mrkněte ve filmu. 

Vrtěti psem (1997)

Film nabízí zajímavou sondu do zákulisí vrcholné politiky. Kterak lze velice jednoduše vytvořit problém, najít na něj záhy řešení a sledovat jak to dokáže ovlivnit masu lidí. Osobně si myslím, že tohle je takový okraj toho, co se skutečně může dít za oponou. Proto by člověk neměl věřit všemu co vidí v televizi nebo se někde dočetl. Zkuste si představit, že byste uvěřili jen tomu, co vidíte na vlastní oči ve svém okolí, ve své sociální bublině. Veškeré problémy světa (které stejně neovlivníte i kdyby byly reálné) stejně nevyřešíte, tak proč se tím zaobírat. Tahle věc sedí i do dnešní doby. Do doby přehlcení informacemi ze všech proudů a je velmi těžké nepodlehnout, nebo se o něčem z médií nezmínit třeba u píva. 

Vinnetou je klasika. Ve své době ovlivnily knihy Maye hodně dětí, které si hrály na indiány. Mě tenhle fenomén minul. Věděl jsem o něm, ovšem nějak mě to vyloženě nechytlo. Za mého mládí jsem si hrával spíš na vojáky ap. (vliv akčních filmů v 80.tkách). Westerny jako takové jsem považoval spíš za nudné filmy. S postupem věku a náhodě, která tomu chtěla, jsem se k tomuhle žánru přeci jen dostal a vzbudil chuť zhlédnout nejen klasiky žánru. Tak jsem na začátku. Začnu Vinnetuem. Co se musí nechat, je nádherná přírodní scenérie a všudypřítomně sálající svoboda a boj za ni. Nechybí ani krásná seňorita. Popisovat děj asi není třeba, ale tak stručně: "Bílý muž staví železniční trať zkrz zemi Rudokožců, i přes to, že měla vést okolo." 

Snímek Demolition Man ukazuje vzdálenou budoucnost, tedy v roce 1993 tomu tak zjevně bylo. Vize budoucnosti, ve které se žije pospolu, jednotně a v sluníčkovém hávu se společně držíme za ruce tleskajíc bez kriminální společnosti. Všude jsou kamery, přístroje na sledování a nesmí se ani sprostě nadávat. Neexistující kriminalita pomohla odsunout zbraně do muzea, protirežimní obyvatelé byli odsunuti do kanálů. Prosklená budova temního velína s modrými vlajkami vypadala nádherně (podobnost s EU parlamentem čistě náhodná) a kolem stojící elektro automobily... Počkat, co bylo ve filmu a co je mezi námi dnes? Hm....

Mlčení šunek Skvělá parodie své doby, co dodávat?

Mlčení jehňátek

Blbý a blbější je prima odpočinkový film. Dva nerozluční kamarádi Harry a Floyd se vydají na strastiplnou cestu. Chtějí vrátit ztracený kufřík majitelce a o různé trampoty není nouze. Podobně jako v Ace Ventura tak i tady Jim Carrey předvádí své grimasy a kreace, které jsem do té doby u žádného herce a v takové míře neviděl. I když mě některé vtípky už tak nerozesmály, jako při prvním zhlédnutí, tak i přesto zanechám stále hodnocení čtyř hvězd. Za deset let se na film zase rád podívám :)

Equilibrium (2002) 

"Všichni jsme si rovni! Budujme společně spravedlivý systém pro všechny! Jednotou kupředu!" Ne, milí zbloudilí čtenáři, opravdu si nejsme rovni a vize jakékoliv jednoty celého lidstva je jedna velká utopie. Poučení moc nepřichází ani z minulosti a vždy se jednou za čas o to sjednocení někdo pokusí. Ovšem všichni se už můžeme vesele podívat, jak tohle vše dopadá. Inu zpět k filmu.

Máme tu utopickou společnost, vedenou pokryteckým vůdcem. Společnost je zbavena veškerých emocí za pomocí podivné látky, kterou si vpichují jehlou do krku. Člověk si skoro říká, jak je možné donutit každého jedince, aby tak učinil s železnou pravidelností (pokud vynechá pár dávek, začne cítit, vnímat, milovat) a bez jakékoliv zpětné kontroly. Odpověď je jasná. Je to nemožné a proto se společnost rozdělila na pokrytecké prorežimní obyvatele žijící na povrchu a vykonávající "dobro pro vůdce". Druhá a nezdrogovaná část obyvatelstva se věnuje odboji a undergroundu.

Odbojáři jsou ukryti v polorozpadlých domech, nebo pod povrchem. Co se může stát, když se jeden z milionu lidí, pracujících precizně a bez citů pro "věc a vůdce", vynechá jednu dávku a začne cítit emoce své i lidí okolo? Viva la revolution! Při své cestě odhalí skutečnou totožnost vůdce a zhýralost každé dementní ideologie jednoty.

Film jsem viděl poprvé řekněme dva roky po vydání a moc mě neoslovil. Nedávno jsem na něj někde v diskuzích internetu narazil po letech a přidávám jednu hvězdičku.

Bezva ženská na krku dsfr

Případ mrtvého nebožtíka 

 Nevěřil jsem svým očím. Česká komedie, která je vtipná, zábavná a má šmrnc? Z roku 2020? Blýská se snad na lepší časy?

Pozemšťanky jsou lehce k mání (1988)

Snímek na svém startu začíná vcelku bizarně. Ve vesmíru se potuluje prapodivná raketa s ještě podivnějším osazenstvem ve svém nitru. Posádka tří mimozemšťanů připomíná svým vizuálem něco mezi Opičím králem, Power Rangers a Alfem. Když pak film pokračoval titulkama a s typickou muzikou osmdesátek, říkal jsem si oukej, tohle by mohla bejt sranda.

Trojice chlupáčů v raketě se oddává běžnému režimu cestovatelů vesmírem. Připravují snídani, hašteří se nebo na obrazovkách sledují co se děje na různých planetách. Zatímco masky protagonistů (ani maska nepomohla k utajení Jima Carreyho) jsou vtipné (pokud to tak mělo být), nářečí a tónika hlasů je přímo libozvučně lobotomická. Dosahuje takového rozměru, že jsem přemýšlel, zda to má být vtipné nebo vážné. Přiklonil jsem se k první variantě a začal mít o filmu pochybnosti.

Ale zpět k ději filmu. Osazenstvo rakety zahlédne na "radaru" polonahou dívku v bikinách, která zrovna sundává svůj vrchní díl plavek pro lepší opálení. Inu, co čert nechtěl, v chlupáčích se rozproudil testosteron a začala tahanice o řízení rakety. Trajektorie pohybu nabrala směr Země a skončila přímo v bazénu vedle zmíněné dívky. Ta zprvu samozřejmě nevěří svým očím a tak dojde na první oťukávání s mimozemskými bytostmi. 

Jak se zdá, tyhle kreatury nakonec nejsou nepřátelské. Jsou učenlivé, komunikativní a milující. I přesto, že dívka neprožívá se svým partnerem příliš skvělé intimní období a její rozladěnost z nedostatku pozornosti je znát, dokáže chlupatou trojici vyslechnout a začlenit je do lidské společnosti. Nejprve je seznámí se svou kamarádkou v kadeřnictví, která je zbaví barev a srsti a hle! Jim Carrey blonďák je tu! Já stejně věděl, který z nich to byl! :)

Jestli jste se v textu dopracovali až sem, tak ano, dojde na sex s mimozemšťany. Vždyť už vám to název napovídá! Každopádně se kluci vesmírní podívají na diskotéku, nouze o výstřihy nebude a kdoví, jestli se budou ještě chtít vrátit domů :) 

Všechny moje popsané poznatky by mohly nastínit, že se film může řadit k průměrné dobové komedii. Já říkám ano, a odebírám jednu hvězdu. Když už jsem překousl zvláštní začátek, pokračoval přes pasáže, kde se zpívá (kdo tohle ve filmech vymyslel?), očekával jsem v průběhu filmu něco, co mě udrží. Neudrželo. Nevýrazné herecké výkony nemohl zachránit ani Jim Carrey, který tu hrál retardovaného ufouna a nemohl se tu zdaleka projevit tak jak by chtěl. Jakoby ho zavřeli do průhledné krabice. Vy ho vidíte, čekáte co bude, ale není prostor.

Herečka v hlavní roli Geena Davis, kolem které se to všecko točilo byla fajn. Hlavně v tom sexy oblečku! Její přítel velká bída, ani mu nepřijdu na jméno. No a role trojice mimozemšťanů... prostě mimoni s vizuálem filmu 50.let. Bohužel, krom vizuálu i poté, co si sundali masky. Cítil jsem tu jemný nádech Blbý a blbější (jízda v autě, rozcuchaný blonďák jako kamarád a bláznivé grimasy Jimma Carreyho), s tím rozdílem, že to je fakt skvělá komedie.

Peggy Sue se vdává (1986)

Snímek nabízí v obsazení zvučná herecká jména - Helen Hunt, Nicholas Cage nebo Jim Carrey. Právě poslední jmenovaný je tím, proč jsem se k tomuto filmu dostal. Nedávno jsem si prohlédl filmografii Jima Carreyho a napadlo mě, že bych si jeho hereckou kariéru připomněl hezky od začátku. Prvním nejstarším filmem, který jsem byl schopný nalézt v českém dabingu byl, již zmíněný, Pro jedno kousnutí. Tam si Jim zahrál hlavní roli. V díle Peggy Sue se vdává tomu nakonec tak nebylo. Pojďme se na to mrknout postupně.

Jim Carrey tu hraje spíše vedlejší roli, stejně tak i Helen Hunt. Podium patří dvojici Nicholas Cage (Charlie) a Catherine Hicks (Peggy). Tato dvojice tu ztvární roli rozvedené dvojice, která se shodou náhod vlastně dostane zase dohromady, nebo vlastně ne. Jak to k sakru je? Peggy si vyrazí na ples, na takové setkání spolužáků ze střední školy. Potkává staré známe a je jasné, že přijde na přetřes i otázka na její rozbité manželství. Peggy bilancuje a přemýšlí nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby v mládí věděla co dnes. Na závěr plesu se vyhlašuje nejúspěšnější pár. Shodou okolností se stane vítězkou tamní "soutěže" o nejlepší pár a jakmile vystoupá na podium, dolehne na ni tíha pozornosti a  omdlí. Probudí se záhy, ale něco není v pořádku, píše se rok 1960. Peggy má skvělou příležitost změnit svoji budoucnost. Jak s tím naloží?

S odstupem času budu asi těžko hodnotit, jaký měl dosah tenhle film ve své době. Faktem ale je, že mnohé i starší kousky jsou skvělými trháky i dnes. To však není případ tohoto snímku. Film není vyloženě blbej nebo nudnej, ale přišlo mi to vše takové táhlé jak sopel a žádná postava nebyla tak nějak uvěřitelná. Johnyho Cagee mám vcelku rád, ale tady mě sral a pořád jsem tak pokukoval kdy se nascéně objeví Jim Carrey. Helen Hunt jsem nevyhlížel, protože jako dcera matky, která odcestovala do minulosti, vlastně ještě neexistovala :D Myslím že film by se dal smrsknout do sedmdesáti minut a mohl by tak být o půl hodiny kratší. Cestování do minulosti, i přes provedenou formu (omdlení na podiu) už bylo ve filmech nesčetněkrát použito, a fungovalo to. Třeba Návrat do budoucnosti (1985) o rok starší film. 

Závěrem bych tenhle film řadil mezi ty, které nemusíte sledovat po celou dobu, ale lze si jej pustit u vaření, škrábání se na prdeli nebo při žonglování. Protože po hodině se začnete v křesle ošívat jak malé děcko napumpované cukrem, chtě něco vyvádět. Film si u mě nedokázal udržet pozornost po celou dobu.  Je to takový ten načechraný film alá Rosamunde Pilcher táhlá romantika. Ono neustálé opakování jména Peggy Sue vám rozezní v uších něco jako Penisů. Pokud si nepotřebujete rozšiřovat obzory o další film se známými herci, mrkněte se zase na Návrat do budoucnosti ;)

Pro jedno kousnutí (1985)

Zprvu jsem si myslel, že jde o nějakou rodinnou komedii o upírech. Po prvních minutách mi došlo, že jde pouze o komedii o upírech. Téměř čtyři stovky let žijící upírka si po staletí udržuje svůj mladý vzhled díky krvi mladých paniců. Čím starší panic je, tím lepší má krev chuť. Jenže doba je taková, že nalézt panice v rozmezí 15-20 let je zhola nemožné.

A v tento okamžik přichází na scénu Mark (Jim Carrey), který se svoji dívkou usiluje o první intimní chvilku se vším všudy už čtyři roky. Neúspěšně. Nechám tu prostor pro potlesk za neuvěřitelnou trpělivost a můžeme v textu pokračovat. Dívkou je opět odmítnut a tak se vydá upustit ventil s kamarády do baru. Co čert nechtěl, seznámil se tu se zmíněnou upírkou, která jej pozvala k sobě domu a poprvé ho ochutnala...ehm krev samozřejmě. 

Mark si na strávenou noc vůbec nepamatuje a začíná na sobě pociťovat malé změny. Začne se zajímat o pitvání žáby. Ochutná syrové maso, vystraší sebe i malé děti v okolí a najde zalíbení ve spaní v uzaviratelné truhle. Rodiče o něj mají strach, stejně jako jeho přítelkyně. Do děje vstupují také jeho kamarádi, kteří touží po detailních informacích onoho večera s "upírkou". 

Film bych neřadil mezi "bláznivé komedie" ani mezi rodinné komedie. Je  to debut Jimma Carreyho v příjemné komedii, která tak nějak uplyne a vy se  trošku pobavíte. Já mám slabost pro filmy z osmdesátek, takže jim většinou ještě přidávám hvězdy navíc. Ovšem zrovna tohle je takový průměrný film co neurazí, příjemně uplyne a za pár týdnů už si na něj zase nevzpomenu. Každopádně i přesto jej doporučuju. 

Veliká příležitost (1949)

Parádní film. Obecně hodnotit takové snímky s odstupem času je obtížné. Já na to koukám jako na odraz doby. A je dobré vidět a vědět, jak to chodilo, jak se "budovalo". Je dobré nezapomínat a připomínat si historii.