Sawy

"S příchodem Deana Moriartyho začíná v mém životě období, které se dá nazvat obdobím života na cestě."

 

Když jsem si jednou ve škole listoval seznamem doporučené četby k maturitám,mezi těmi vším tím Dostojevským,Zolou,Němcovou nebo Boccacciem mě zaujalo,že se zde nachází i kniha Na cestě od Jacka Kerouaca.Docela mě to překvapilo,protože Kerouac,zvaný Anděl americké prózy 50. let 20. století,nebyl tak úplně tím,co odpovídá ideálům školství.Každopádně mě kniha už delší dobu lákala a když jsem se dozvěděl,že si s její pomocí můžu navíc odškrtnout jednu položku ze seznamu povinné četby,nebylo nad čím váhat.

Jack Kerouac byl členém tzv. beatnické generace,což byli ve zkratce rebelové,tak trochu cvoci,lidé kteří odmítali americký ideál a nechtěli mít nalinkovaný život.Žili naplno,ze dne na den,jejich životní náplní byl alkohol,hudba,sex a neustálý pohyb.A přesně to poté přenášeli do svých knih.Na cestě je nejspíš vrcholným dílem této generace,jejím portrétem se vším,co k ní patřilo.

Příběh sleduje životní příběhy Sala Paradise,autorova alter ega,a jeho přítele Deana Moriartyho a děj se skládá z několika různých cest,které mezi lety 1947-1950 podnikají.Sal postupně v Deanových stopách procestuje téměř celou Ameriku,ze svého domova v New Jersey putuje do Denveru,odtud do san Franciska a zase zpět.Dean je tak trochu cvok,který miluje život se vším,co k němu patří,obráží večírky,miluje jazz (popisy koncertů zabírají nezanedbatelnou část knihy) a postupně se asi třikrát ožení,stihne splodit několik dětí a ještě pořád běhat za svou životní láskou Marylou.Spolu se Salem a ještě jedním hrdinou se nakonec dostanou až do vysněného Mexika a tam si užijí poslední chvíle svého velkého přátelství.

Kniha rozhodně nesedne každému,protože nevypráví ani tak nějaký smysluplný děj,je zkrátka souborem událostí a cest v životě několika mladých Američanů,kteří se rozhodli neplavat s proudem,ale jít si svou vlastní cestou,která není vždy jednoduchá,ale žijeme jen jednou,ne? O Kerouacovi se traduje,že své knihy nijak neupravoval,prostě psal,spontánně zachycoval nálady,myšlenky a činy svých hrdinů,nedbal na gramatiku nebo interpunkci,zkrátka vyléval na papír celou svou duši a nechával ji na něm ležet takovou,jaká je.A přesně to byl taky pocit,který jsem si z jeho nejslavnějšího díla odnesl.Je jako jeden dlouhý trip,který čtete a čtete,slova produí kolem vás a vy je necháváte za sebou stejně rychle,jako je ze sebe sám autor sypal.Pro někoho může být celé dílo monotónní,někdo může zpochybňovat jeho literární hodnotu,ale já jsem se nechal pohltit jeho specifickým kouzlem a pocítil na chvíli onu úžasnou svobodu a nespoutanost,kterou museli hrdinové prožívat.

Navíc to rozhodně není jen o těch cestách a bláznivých událostech,v mnoha ohledech je kniha velmi vtipná,obohacující a ke konci nefalšovaně dojemná.A přesně to jsou věci,které v knihách hledám.A vzhledem k tomu,že už nevím,co bych dál psal,uzavřu celý tenhle svůj chvalozpěv stejně jako jsem ho načal,tedy slovy samotné knihy: "Teď tancovali nočním městem jako šílenci a já se coural za nima,což vlastně dělám celý život - courám se za lidma, kteří mě zajímají,protože lidi,jediní opravdoví lidi,co znám,jsou blázni,blázni do života,ukecaní blázni,cvoci k spasení,ti kteří chtějí všchno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vykřiknou: Jůůů!" Myslím,že tohle mluví za vše.

 

Hodnocení: 100 %